Pozvanka_RT1_2019

Trasa: Morávka Bebek – Bílý kříž – Polomka – Malý Polom-hřeben – Čuboňov – Uhorská – Vrchpredmier – Súlov – Visalaje

Foto z akce zde.

Je tady další neděle. Na frýdeckém nádraží se před půl sedmou sešli čtyři odvážlivci, kteří se nezalekli převýšení 650 m z Podolánek na druhý nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd (Z Ostravice na Lysou je to více než 900 m…). Nebo se ostatní nelekli, ale byl trochu omezený výhled z vrcholu? Nebo snad některým na dnešní vycházce chyběla hospoda?

Nevadí. Přejíždíme autem do Frýdlantu nad Ostravicí, z Frýdlantu jedeme jednu zastávku vlakem do Čeladné. Tam už čekal David jako pátý člen naší skupiny. Od Jednoty z Podolánek jsme se vydali po žluté značce spojené se značením NS Wolfram-Podolánky.

Naučná stezka Wolfram-Podolánky: trasa se zaměřuje na působení paraskupiny Wolfram v této oblasti. Na jednotlivých cedulích jsou vyprávěny životopisy členů Wolframu, osudy celého výsadku a mnoho jiných zajímavostí o této skupině.

Prošli jsme celou NS a na jejím konci ve výšce kolem 950 m se vydáváme na neznačenou lesní cestu. I na ní je ještě několik zastavení s připomenutím válečných událostí, včetně památníčku na zrádcem zavražděného Josefa Bierskyho. Stoupali jsme pohodlnou cestou a pomalu nabírali výšku i plné hrsti velikých borůvek. Hned bylo poznat, že tudy nikdo nechodí a borůvky  nesbírá. Z jednoho průseku vzrostlého smrkového lesa (co jiného by tu rostlo, když jsme na Smrku) bylo vidět krásná panoramata části Javorníků i Lúčanské Fatry. Za stálého stoupání a pojídání borůvek jsme došli na rozcestí na Barabské cestě. K vrcholu nám zbývalo posledních 140 výškových metrů a necelé dva kilometry po červené značce. Udělali jsme si také krátké zastavení na pár snímků u lovecké chaty Hubertka.

Lovecká chata Hubertka: je postavena na jihozápadní stráni vrcholku Smrk. Kolem chaty prochází červená turistická trasa vedoucí z vrcholku Smrk na rozcestí Polana. Hubertka je pěkná dřevená horská chata, která ovšem není přístupná veřejnosti. V blízkosti chaty najdeme zastřešené odpočinkové místo, ze kterého je malebný výhled na okolní zalesněné vrcholky kopců. U chaty je malá Lesní studánka s průzračnou horskou vodou, která je zastřešena malou stříškou.

Od Hubertky, kde jsme se napojili na červenou značku, už je jen mírné stoupání úzkou pěšinkou mezi borůvčím přes tři západní vrcholy masivu této krásné hory. Již delší dobu jsme pobývali v Přírodní rezervaci Smrk. Nádherné výhledy na hřeben Javorníků, Strážovských vrchů i blízkého masivu Kněhyně vylákaly na vycházku nejen nás, ale i několik dětí spolu s rodiči. Určitě nelitovali!

Staré mrtvé smrky patří už hezkou řádku let ke koloritu západní strany Smrku a místy dokonce vytváří zajímavé fotogenické objekty. Na vrcholu je poměrně zaplněno. Někteří návštěvníci jen odpočívali se svačinou v ruce, avšak většina si dopřávala borůvkové hody. Čím jsme byli výše, tím byly modré kuličky větší a větší.

Také my jsme zasedli. K odpočinku nám posloužilo pár kamenů nad vyhlídkou a opět jsme se kochali. Stejně jako Kněhyně, Radhošť, Stolové, Folvark i Skalka s Ondřejníkem, tak byl dobře viditelný Starojický hrad, Kopřivnice, Frýdek, Ostrava i vzdálenější elektrárna v Dětmarovicích. Dlouho jsme si užívali dnešního, pro turistiku nádherného počasí. Do Ostravice jsme si to namířili nikoliv zkratkami jako někteří rádoby turisté podporující svým chováním erozi, ale hezky po červené až na rozcestí Nad Holubčankou. Tam jsme opět opustili značku a vydali se do Přírodní rezervace Bučací potok. I přes nízký stav vody stála jeho návštěva za to a podařilo se nám nafotit i několik zajímavých snímků.

Bučací vodopád: Jde o jedny z největších kaskádových vodopádů v této části Karpat. Dva hlavní měří společně 9 m, celková výška je asi 40 m. Nachází se v nadmořské výšce okolo 800 m.

Závěr cesty k nádraží byl po notoricky známé červené značce do Ostravice. Neplánovanou zastávku jsme si udělali v hospůdce Sauna, kde právě probíhal košt pivovarů. U té příležitosti bylo každé druhé pivo zdarma a guláše za socialistické ceny (25,- Kč). Hodinka a půl nám tak krásně uplynula. Vycházku jsme si skutečně užili.

Martin M.

Trasa 18 km, účast 4 (5) členů KČT.

Fotky zde.

Sedm turistů se vydalo v 9:34 hod. vlakem přes Český Těšín do Mostů u Jablunkova. Z nádraží jsme šli po červené turistické značce na chatu Skalka. Tam jsme zahnali žízeň (sešli jsme se s 3 turisty našeho odboru,kteří už byli na zpáteční cestě do Mostů u Jablunkova) a pokračovali stále dále po červené značce na Kamennou chatu pod Velkým Polomem. Postupně jsme se setkávali s turisty KST Raková, T.O.Svrčinovec, KČT Mosty u Jablunkova i s přáteli ,,turistiky bez hranic“. V restauraci točili pivo Radas (pivovar Střítěž u Českého Těšína), děvčata z Rakové smažila výborné placky (polesniky), chlapi živáňskou s bramborem, turisté z Mostů u Jablunkova fajný kotlíkový guláš. Zpívalo se při kytaře, navazovala nová přátelství, proběhla soutěž o největší hřib, přetahovaná lanem (vyhráli Slováci) aj.
Po proslovech organizátorů akce byla po 17. hodině za zpěvu české, slovenské i polské hymny zapálena ,,Vatra vzájemnosti“. Vydařená akce a hlavně k radosti všech přítomných letos slunečné počasí (4 roky zpět vždy pršelo)! Po rozloučení s kamarády jsme se vydali zpět do Mostů u Jablunkova a s krásnými zážitky odjeli do svých domovů.

Trasa 11 km, účast 8 turistů odboru + 2 hosté

S pozdravem „Zdrávi došli“

Pavel Bartošek

Fotky od Vráti K.

 

Další z jednodenních zájezdů tentokrát do oblasti Malé Fatry.

Nejdelší a nejnáročnější trasa vedla ze Strečna po červené turistické značce na zříceninu Starého hradu. Odtud táhlým stoupáním na Plešel a pohodovou hřebenovou

cestičkou až na chatu Pod Suchým. Tady nás čekalo krátké občerstvení  a pokračovalo se dál po sjezdovce na Javorinu a dále až

na Suchý vrch. Cestou nás zastihlo krátký déšť, který nás donutil vytáhnout pláštěnky (naštěstí jen na pár minut). Na vrchol Suchého jsme dorazili už se sluníčkem a s krásně nasvíceným pohledem na Žilinu, Martin a Malý Kriváň. Ze Suchého pokračovala trasa tentokrát po zelené turistické značce na Sedlo pod Suchým a NPR Klačianská Magura na chatu Na Klačianskej Magure. Cestou většina turistů „zmodrala“ od zdejších borůvkových lánů, které se táhly podél celé trasy. Po krátké občerstvovací pauze jsme

už spěchali dolů do Turčianských Klačan, kde na nás čekal autobus.

Velká část turistů na vrchol Suchého nedošla, ale cestu si zkrátili traverzem po žluté značce na Sedlo pod Suchým. Další trasa už byla totožná s první skupinou.

Další část turistů došla na chatu Pod Suchým a odtud se vrátila zpět do Strečna. No a skupina vedená Pavlem vystoupala na zříceninu Starý hrad a vrátila se zpět do Strečna. Zde se občerstvili v Kolibě Panorama, navštívili Strečno nebo památník partyzánů.

Fotky – Dana N., Radka J., Vráťa K.