Je to téměř na rok přesně, co jsme se s turisty zúčastnili první komentované prohlídky Ostravy. Dnes jsme se sešli na Hranečníku a čekali na průvodce, až nás provede Slezskou (dříve Polskou) Ostravou a jejími hornickými koloniemi.

Z Hranečníku, což je osada, která získala své jméno pro polohu mezi Polskou Ostravou a Radvanicemi, jsme se vydali k bývalému dolu Jan Maria, založenému roku 1852. Své jméno získal po hraběti Wilczkovi (Johann Nepomuk Maria Josef  Ambrosius hrabě Wilczek – ufff). Dnešní stav jsme mohli srovnávat s dobovými fotografiemi. Do dnešních dnů stojí hlavní budova dolu, správní budova (nyní hotel) a vrátnice, u které jsme stáli my ;-). Od dolu jsme pokračovali k hornické kolonii Hranečník, která byla postavena pro tento důl. Kolonie má dva významné rodáky. Prvním je Hugo Vavrečka – dědeček Václava Havla a druhým Josef Kotas – první poválečný starosta města. Dozvěděli jsme se, v jakých podmínkách horníci žili, jak vypadaly jejich byty a kolik jich v jednom bytě žilo. Procházeli jsme tzv. Dolní a Horní kolonií a přes koleje báňské dráhy jsme přešli do další kolonie – Salmovec.

Cesta vedla kolem Botanické zahrady. Patří Ostravské univerzitě a je otevřena po domluvě. Na konci kolonie stojí restaurace Salma. Sloužila jako společenské centrum kolonie. Vznikl zde nejstarší dělnický vzdělávací spolek v Polské Ostravě – Hornicko-čtenářský spolek Salm . U jeho zrodu stál K. J. Bukovanský

(zakladatel prvního českého muzea v Ostravě). Pokračovali jsme kaštanovým sadem a na chvíli se zastavili u kříže, který je posledním pozůstatkem  staré kaple sv. Barbory. Nechal ji zde postavit kníže Hugo Karl Salm-Reifferschiedt. Stála na místě bývalé jámy Salm I – Ignát, která byla po ukončení těžby zrušena.

Pokračovali jsme k další kolonii – kolonii Zvěřina a odtud k místu, kde stála jáma Josef, nejvýznamnější šachta podnikatele Zwierziny, majitele oceláren v Mariánském údolí u Olomouce.

Od jámy Josef jsme vyšli na vyhlídku a mohli vidět Novou Huť s panoramatem Beskyd v pozadí. Poblíž vyhlídky je místo, kde byla jedna z nejstarších hlubinných jam – žentourová jáma.

Dnes ji připomíná komínek na odvod metanu kousek od zdi slezskoostravského hřbitova.

Pokračovali jsme cestou až k bývalému dolu Michálka. Jeho historie začíná rokem 1871. V roce 1954 byl důl sloučen s dolem Petr Cingr (šachty se pod zemí propojily. V roce 1965 zde byla těžba ukončena.

Pak jsme pokračovali na druhý nejvyšší bod Ostravy – na haldu Ema. Její nadmořská výšla je 324 m a každým rokem se o něco snižuje tím, jak prohořívá její vnitřek. Z haldy Ema jsme sestoupili a pokračovali směrem k Slezskoostravské radnici. Těsně před ní jsme ještě procházeli kolem bývalého lomu na čedič (čedič nebo taky bazalt – a podle něj Bazaly). Jedna z posledních zastávek dnešního dne byla u Slezskoostravské radnice, která je postavena podle návrhu Viktorina Šulce z let 1911-1913 a je postavena v pozdně historizujícím slohu kombinujícím formy české novorenesance s jinými historizujícími prvky. Přešli jsme přes nýtovaný most Miloše Sýkory. Ten stojí na místě bývalého řetězového mostu, který spadl díky rozkmitání, když přes něj přecházel vojenský jízdní oddíl – od té doby bylo zakázáno chodit  po mostních konstrukcích pořadovým krokem. O mostu Miloše Sýkory se také říká, že jej zachránil za 2. světové války mladý soustružník Sýkora, který prý přestříhal dráhy k náložím, které měly most odstřelit a zabránit Rudé armádě v postupu. Tuto verzi ale někteří historici zpochybňují a tvrdí, že se jedná o propagandu poválečné komunistické vlády.

Dnešní vycházka končila na Masarykově náměstí a prý, za rok, odtud bude pokračovat vycházka další. Tak se máme na co těšit 😀

Celkem – trasa prohlídky 7 km – mapa trasy

Fotky: Radka J. a Dana N.

V neděli 29.12.2019 se 38 turistů vydalo z Čeladné,žel.st. po žluté turistické značce (se zastávkou na náměstí spojenou s prohlídkou vánočního stromečku, historických zvonů adalších…). Na místě bývalé Sokolské chaty děvčata rozdávala vánoční cukroví i nějakou štamprličku, pak jsme pokračovali kolem rekr. střediska Ondrášek, přešli most přes řeku Ostravici (soutok řek Ostravice a Čeladenky) a došli do restaurace Na Nábřeží, kde jsme se setkali s ostatními kamarády, turisty. Po úvodním slovu předsedkyně odboru Marie Michnové jsme pojedli guláš, domácí cukroví, k poslechu hrál Luděk Kaplan a kolem 14h. jsme se plni dojmů rozešli do svých domovů.
Pohoda, dobrá nálada i spokojenost všech zůčastněných.

Účast:72 turistů

Fotky z akce od Vráti K.

Šťastný a veselý Nový rok 2020 přeje
Pavel Bartošek

Tradiční každoroční předvánoční výlet na Radhošť letos doznal menší změny. Trasa totiž nevedla přímo na Radhošť, ale úbočím Noříčí hory. Trasa je to pohodová, nenáročná s trvalým mírným stoupáním, ale pravda, trochu delší.

Při odpočinku na rozcestníku Tanečnice-sedlo, jsme měli dilema kudy pokračovat dále. Jestli po zelené rovnou na Pustevny, nebo po červené přes Tanečnici. Nakonec se většina z nás vydala směr Tanečnice a dále ke stezce Valaška, která byla i v tomto ročním období otevřená. Vstup jsme oželeli a pokračovali na Pustevny. Tady jsme se sešli s dalšími turisty, kteří sem přijeli autobusem z Bečvy a kteří pokračovali dál na Radhošť. Pár turistů, kteří se vydali úpatím Noříčí hory s námi se také vydalo na Radhošť, ale většina se rozhodla odpočinout si a něco dobrého někde pojíst a popít. Vyhrála to moderní stavba samoobslužné restaurace na horní stanici lanovky,

která silně kontrastuje s vedle dokončovanou rekonstrukcí Jurkovičovy chaty Libušín. Protože nás po trase sem tam trápil déšť a namrzlá cesta, na zpáteční trasu jsme se vydali po Knížecí cestě, která se jevila přece jenom o něco bezpečnější než prudký sestup podél sjezdovky.

Účast 11 turistů (+ 5 na horní stanici lanovky); celkem cca 14 km

Fotky od Dany N, Radky.

Trasa: Řepiště – Mlzáky – Horní Datyně – Rakovec – Vratimov

Účast: 22 + 3 turisté; celkem cca 10 km

Fotky z akce zde.

Výsledky:
Ženy
1. Eva Kernová – 122+132
2. Dana Nalepová – 124+116
3. Naďa Vrbíková – 101+78

Muži
1. Jiří Novák – 148+135
2. Jiří Radkovský – 105+150
3. Mirek Zmydloch – 124+126

Fotky od Vráti K.