Počasí si s námi hrálo. Během noci a nad ránem nasněžilo velkmé množství sněhu a protože jsme se báli, že se nedostaneme přes Šance až na Bečvu (a autobusák to viděl podobně), změnili jsme trasu. Nově jsme vyšli z Ostravice do Malenovic a odtud do Pržna. Vedoucí Radka J.
Trasa vedla z Kunčic pod Ondřejníkem na Maralák, ke kolibě Pod Stolovou a z pět do Kunčic pod Ondřejníkem. Někteří poté pokračovali až na Čeladnou. Vedoucí Pavel B.
Společné setkání se Slováky bylo zrušeno, kvůli restrikcím na slovensko-českých hranicích. Náhradní trasa bylo ovšem nachystána a to: Úspolka – Okrouhlice – Bebek. Vedoucí Martin M.
Náš poslední letošní zájezd nás zavedl do Moravského krasu. Hned první den jsme zamířili do naší nejnavštěvovanější jeskyně, do Punkevní jeskyně, kde také začala naše první trasa. Nejprve jsme museli sejít ke vchodu a nemohli jsme cestou minout vyhlídky, které směřovaly na dno propasti Macocha. Bohužel nám nepřálo počasí a díky mlze nebylo zrovna dobře vidět. Procházka jeskyní byla ale úchvatná a neméně zajímavá byla také plavba na lodičkách po Punkvě. Punkevní jeskyně jsou krásné pro svou krápníkovou výzdobu. Plavba po Punkvě byla provozována od roku 1920. Prohlídková trasa Punkevní jeskyně byla otevřena na Velikonoce roku 1914.
Jeskyně Kůlna – východ ze Sloupsko-šošůvské jeskyně
Po prohlídce jeskyně jsme se vydali po červené značce Pustým žlebem směrem k dalším zdejším jeskyním a to k Sloupsko-šošůvským. Ty tvoří ponorový dvoupatrový jeskynní systém, který vznikl erozní činností Sloupského potoka. Tyto jeskyně jsou součástí nejdelšího jeskynního systému v České republice, protože délka chodeb je spolu s Amatérskou jeskyní udávána na 35 km. Jeskyně byly zpřístupněny veřejnosti v roce 1881 a dnešní délka zpřístupněné trasy je 1760 metů.
Zpáteční cesta k autobusu zpět na parkoviště nad propastí Macocha vedla po žluté turistické značce vedoucí nad Pustým žlebem.
Druhý den nás přivítal opět mlhou. Vyjeli jsme autobusem k jeskyni Výpustek, kde jsme se rozdělili na dvě skupiny. Jedna prohlídku jeskyně oželela a vydala se pěšky na trasu (někteří až do cíle našeho ubytování v Jedovnici, část turistů tento den absolvovala většinou autobusem a přejížděla. A nebo to někteří nakombinovali tak, že část trasy jezdili a část šli pěšky – každému podle jeho gusta 😉
Jeskyně Výpustek je trochu jiná, než zbývající jeskyně v Moravském krasu, protože při vstupu do objektu se vlastně dostaneme do podzemního krytu, který je vestavěn v části jeskyně. Prošli jsme postupně lůžkovou částí, sálem logistiky, velitelským stanovištěm, odbornými pracovišti a technologickým zázemím se zařízením pro přežití v případě atomového útoku. Teprve poté jsme vstoupili do původních jeskynních prostor. Tato část byla využívána jako vojenská továrna, takže jsme prohlídku absolvovali po vybetonovaných podlahách.
Kostel a zámek ve Křtinách
Po prohlídce jeskyně jsme přejeli do Křtin, kde jsme si mohli prohlédnout zdejší Poutní kostel Jména Panny Marie. Ten byl postaven J. B. Santinim. Jedná se o největší stavbu na půdorysu řeckého kříže a je mnohými odborníky označován za nejkrásnější barokní stavbu v České republice. V kostele se nachází zvonkohra a také kostnice, která ale byla bohužel zavřena.
Arboretum Křtiny
Ze Křtin jsme popojeli pouze kousíček na prohlídku nedalekého arboreta, které bylo založeno mezi roky 1928-1930 profesorem Augustem Bayerem. Roste zde více než tisíc druhů dřevin, z nichž nejvzácnější je japonský pajehličník přeslenitý. Velkou část, přes 200 druhů, tvoří kříženci a kultiravy vrb. My jsme se hlavně zaměřili na hledání stromu přání, ke kterému jsme u vstupu dostali kartičky na rozvěšení. V arboretu se můžete vydat po několika stezkách, jejichž mapy dostanete ke vstupence.
Lom Seč
Z arboreta vedla další cesta k bývalému Sečskému lomu, ve kterém se těžily keramické písky. I když byla mlha, atmosféra v lomu byla krásně tajuplná a spolu s barevností písků vytvořila nezapomenutelný zážitek. Z lomu, kdo chtěl, mohl pokračovat do místa našeho dočasného bydliště pěšky, někteří se odtud vydali opět autobusem s tím, že vystoupí v Jedovnici a projdou si zdejší stánky postavené u přiležitosti výlovu rybníka Olšovec. Díky stánkům jsme také měli velký problém první den, kdy jsme téměr nemohli projet autobusem k ubytování.
Pěší trasa ze Sečského lomu vedla po zelené značce do Rudic, procházela kolem zdejšího větrného mlýna holandského typu z roku 1865 a pokračovala k Rudickému propadání.
Jelikož se ani poslední den neumoudřilo počasí a mlha nás pořád neopouštěla, rozhodlo se o úpravě trasy.
Jeskyně Pekárna
Začátek byl stejný jako původně naplánovaná trasa. Vycházelo se z Ochozu u Brna, procházelo se kolem Hádeckého rybníka a došlo k jeskyni Pekárna. Je to velká tunelovitá jeskyně, která se do údolí Říčky otvírá portálem vysokým 6 a širokým 23 m. Tato jeskyně představuje významné archeologické naleziště, které je chráněno jako kulturní památka.
Další trasa už směřovala Mariánským údolím po modré turistické značce až do Podolí. Kdo měl chuť vyšlapat pár metru do kopce, mohl navštívit zříceninu Horákovského hradu a nebo pobýt v některé z hospůdek a občerstvoven na trase.
I přes nepřetržitou mlhu a nenadálé problémy ze strany ubytování, kdy jsme bydleli místo hotelu v kempu, to byl moc povedený zájezd a krásné ukončení zájezdové sezóny letošního roku. Už teď se mnozí z nás těší na zájezdy roku příštího ;-).
Po dvou letech se konečně uskutečnil zájezd na Kľak. V předchozích letech nám výlet překazily proticovidová opatření a tak jsem se po dlouhé době opět na Slovensko moc těšili.Počasí ale moc nepřálo. Na parkoviště pod Kľakem jsme sice dojeli v době bez deště, ale obloha byla stále škaredě zatažená.
Čičmany
I když jsme se vydali na cestu, před Reváněm jsme výlet zrušili, protože cesta byla opravdu velice špatná, hodně rozbahněná a nechtěli jsme riskovat, že by někdo uklouzl a udělal si úraz. Vrátili jsme se tedy (téměr úplně všichni) zpět do Fačkovského sedla a chvíli pobyli ve zdejší Salaši.
Náhradní program proto směřoval do obce Čičmany, která je kousek od Fačkovského sedla, která je kromě výšivky proslavená také krásnou ornamentální výzdobou domů ve formě stylizovaných geometrických ornamentů a vzorů, které jsou ojedinělé v celém středoevropském regionu. Počasí nám ale opět nepřálo. Když jsme dojeli do Čičman, začalo opět silně pršet, takže jsme si obec prošli pod krytem deštníků a pláštěnek.
Betlém v Rajecké Lesné
Z Čičman jsme se ještě zajeli podívat do našeho původního sestupového místa, do obce Rajecká Lesná, kde jsme si dali chvíli na prohlídku zdejšího pohyblivého betlému.
P.S. – ornamenty v Čičmanech mají krásné názvy. Nás zaujaly „kuracie ritky“ – no, nenakreslete si to na dům 😀
Jeden z dalších jednodenních zájezdů letošního roku.
Náš pidi autobusek
Jelikož se nám nepovedlo naplnit velký autobus, podařilo se nám zajistit autobus menší, pro 30 lidí. Jeho příjezd spustil lavinu pobavených úsměvů a nevěřících komentářů stylu „a to se do něj jako vejdem?“, ale ano – vešli jsme se!!!
Autobus nás tedy zavezl na výstupní místo první trasy, kterou využili téměř všichni. Turisté totiž měli možnost u Chaty Wuja Toma nepokračovat na Klimczok, ale sejít rovnou do Szczyrku. Tato trasa měřila asi 12 km a kromě pár kratších stoupání na vrcholy Grabowa, Kotarz, Hyrca a Beskidek, se téměř pořád klesalo.
Kdo se ale držel první skupiny až do konce, od Chaty Wuja Toma mohl vystoupat na Klimczok. Stoupání to nebylo vůbec příjemné a než bychom po značce vystoupali do sedla a odtud vyšli na Klimczok a pak zpět, nepříjemné stoupání jsme si prodloužili a vystoupali jsme na Trzy Kopce (1082 m n.m.), odkud byly, sice ne kruhovité, ale přesto pěkné výhledy (na Skrzyczne a také na druhou stranu na Bialsko-Bialou). Ze Tří kopců už to byl jen kousíček na vrchol Klimczoku (1117 m n.m.), což je nejvyšší kopec Bělsko-Bílé, a odměnil se nám krásným počasím a výhledy, sice jen omezené na určitou stranu, ale i tak to stálo za to ;-). Byla to paráda, protože ještě u Chaty Wuja Toma se celý vrchol Klimczoku halil do neproniknutelné mlhy. Z Klimczoku nás už jen čekal místy strmý sestup do Szczyrku.
Nekompletní vrcholové držustvo
Druhá skupinka se nechala vyvézt na Rombaniska, odkud je to na Chatu Wuja Toma kousek a pak si šli vlastní procházkou do Szczyrku.
Třetí navrhovaná možnost, vyjet lanovkou na Skrzyczne a udělat si svou vlastní trasu, nebyla nikým vybrána – je vidět, že máme správné turisty, že před lanovkou dávají přednost vlastním nohám ;-).
Ale pozor! Našli se takoví turisté, kteří šli první trasu s námi na Klimczok a Skrzyczne si přidali jako přídavek jen tak 😉 Paráda.
V centru Szczyrku zrovna probíhaly folklórní slavnosti. Hlavní ulice byla plná turistů, návštěvníků, obchůdků se suvenýry, hospůdky byly plné a u skokanských můstků, kde jsme měli sraz na odjezd, se schylovalo k závěrečnému dni oslav v místním amfiteátru.
Ještě je fajn připomenout, že jsme měli možnost prohlédnout si celkem 3 kostely (2 po trase a jeden, pokud si člověk udělal odbočku ve Szczyrku) a ve všech třech zrovna probíhaly svatby :-O, nebo spíš, dávali si slib (musím k tomu asi něco nastudovat, jak že to ti poláci vlastně mají ;-))
Myslím si, že výlet dopadl moc fajn. Oproti obavám, které skýtalo počasí, vše nakonec dopadlo parádně. Nepršelo, mlhy se stáhly, vysvitlo sluníčko a bylo i celkem teplo.
Po dvou letech se konečně uskutečnil zájezd na Kľak. V předchozích letech nám výlet překazily proticovidová opatření a tak jsem se po dlouhé době opět na Slovensko moc těšili.Počasí ale moc nepřálo. Na parkoviště pod Kľakem jsme sice dojeli v době bez deště, ale obloha byla stále škaredě zatažená.
