Z vlakového nádraží Jilešovice jsme vyšli na čtyřkilometrovou vycházku po neznačených cestách až na náměstí v Dolním Benešově. Tam se účastníci občerstvili ve zdejší hospůdce. Další trasa vedla kolem rybníku Nezmar (pod silným doprovodem komárů), přes hráz a východní cestičkou okolo jezera k další hospůdce na náměstí v Háji ve Slezsku. Odtud už jsme pokračovali vlakem domů.
Trasa: cca 9 km; účastníci: 18
Fotky: Vráťa K.
Dnešní vycházka začala trochu netradičně. Jelikož jsme věděli, že nás dnes půjde málo, nasedli jsme ráno do auta a převezli se do Návsí. Tady jsme nastoupili do autobusu a dovezli se do Bukovce. Vystoupili u Vernera a vydali se na výlet. Přes dědinu došli ke Kempalandu, prošli zdejším parčíkem pro děti motivovaným pohádkovými postavami a za areálem se vydali směrem ke státní hranici. Přešli jsme řeku Olši a pomalu a mírně stoupali podél řeky směrem k Istebně. V Istebně jsme se napojili na žlutou turistickou značku a teď už mimo silnici začali stoupat směrem ke Kyčeře. Po celou cestu se nám naskýtaly pěkné výhledy.
Po 10 kilometrech jsme vystoupali na Kyčeru, druhý nejvyšší vrchol (po Velké Čantorii) v celém Čantoryjském pásmu. Odtud jsme po hřebeni přešli k zajímavým skalním výchozům z hrubozrnného pískovce a pokračovali přes Krkavici na chatu na Velkém Stožku. Bylo zde celkem živo. Aby ne, když k chatě vede z polské strany lanovka. Posilnili jsme se předraženým a mizerně načepovaným pivem a vydali se na vrchol „Velký Stožek“.
Nechtělo se nám vracet na značenou trasu a tak jsme dál pokračovali po hranici. Cesta byla opravdu hodně prudká s velkým množstvím napadaných stromů a celkem blátivá. Proto jsme byli celkem rádi, když jsme došli na rozcestník „Pod Velkým Stožkem“ a dále pokračovali už opět po žluté turistické značce směrem k Filipce.
Na Filipce jsme se zastavili na další pivko (tentokrát už správně načepované a za rozumnou cenu) a stále po žluté sestoupili až k nádraží v Návsí. Počasí vyšlo parádní a já děkuji všem zúčastněným za vytvoření skvělého týmu a velmi příjemně strávený den.
Celkem: 5 účastníku; našlapáno 20,5 km.
Trasa zde.
Dojeli jsme do Valašského Meziříčí a po červené značce jsme došli ke kapličce v obci Poličná. Cestou na vrchol zvaný Píšková jsme měli krásný výhled na Valašské Meziříčí. Na vrcholu je pomník T.G. Masaryka a malá kaplička. Odtud jsme se vydali po žluté směr Jarcovská gula a dále po neznačených cestičkách až k občerstvení U Lamy. To byla naše první občerstvovací stanice. Zde bylo také první pivko. A krásné muzeum retro věcí (auta, motocykly, kola apod.). Pak jsme kolem trati došli asi 1,7 km do nádherné hospůdky Pod Lipou se zahrádkou. Odtud jsme pokračovali k soutoku Vsetínské a Rožnovské Bečvy, dále na náměstí ve Valmezu. Než jsme došli k nádraží, občerstvili jsme se dobrou jugoslávskou zmrzlinou. Nasedli do vláčku a jeli domů.
Majka Radová
Fotky zde.
Tento zájezd se měl původně uskutečnit v dubnu. Kvůli koronaviru se ale uskutečnit nemohl. V červenci jsme měli brázdit Sadecké Beskydy v Polsku. Bohužel, ty se letos neuskuteční, ale můžeme se na ně těšit příští rok. Proto jsme vyrazili na Chřiby.
Takže naše první zastávka byla nad Koryčanskou přehradou. Původně jsme měli parkovat na parkovišti U křížku. Ale tam mají všichni nad 7,5 tuny zákaz vjezdu. Po zelené značce jsme všichni vystoupali k rozcestí U Mísy. Odtud se cesty turistů rozešly podle toho, co koho zajímalo. Mohli jsme navštívit přírodní památku Kazatelna. Je to výrazná pískovcová skála vysoká 6 metrů, na které je od roku 1972 umístěn železný kříž.
Další zastávkou byl skalní útvar Kozel a nebo poutní místo sv. Klimenta. Většina turistů zavítala na zříceninu hradu Cimburk. Jsou to pozůstatky gotického sídla, zbudovaného v první polovině 14. století. Od 18.století je hrad uváděn jako opuštěný. Dnes se o hrad stará společnost pro obnovu a využití hostorických památek – Polypeje.
Všichni jsme nakonec sešli k místu odjezdu – do Koryčan. Na první pohled vypadají Koryčany jako nudné město, ale najdete tu řadu zajímavých památek a objektů. Asi nejvýraznější je zámek, který je bohužel pro veřejnost nepřístupný. Zajímavý je židovský hřbitov. A co asi nevíte … V Koryčanech založil svou první továrnu na ohýbaný nábytek značky TON Michael Thonet. Později založil další továrny, z nichž do dnešních dnů funguje jediná – v Bystřici pod Hostýnem. V Koryčanech můžeme vidět funkcionalistickou továrnu zbudovanou na místě původní dřevěné továrny. Železobetonová budova byla postavena se zvláštním důrazem na požární bezpečnost, jelikož původní továrna na požáry často trpěla. V této továrně se také vyráběla slavná židle č. 14. Hned vedle továrny stojí také vila rodiny Thonetů, která v současné době čeká na rekonstrukci.
Z Koryčan jsme se přesunuli do Bukovan k Bukovanskému mlýnu. Jedná se o moderní areál, vystavěný v tradičním stylu moravského Slovácka. V areálu najdete mnoho atrakcí, nechybí stáje s výběhy koní a poníků, ohrada s oslíky a ovečkami. Unavené nohy může člověk promasírovat na smyslovém chodníčku. Je možné si zde zahrát minigolf a nebo jen tak posedět pod rozkvetlou lípou nebo si utrhnout meruňky ze stromu přímo do pusy ;-). Hned pod areálem se od roku 2018 buduje lipová alej českých panovníků.
Z Bukovan jsme se přesunuli do Kyjova. Většina turistů se vrhla na nejbližší hospůdky, pivnice či cukrárny. Komu zbyla trocha času, mohl se projít např. po Kyjovském náměstí, kde stojí krásná renesanční radnice.
V neděli 28.6.2020 jsme se na další vycházce po karanténě sešli na Ostravici (většinu přátel turistů jsem viděl naposledy 8.3.2020).