Skalka č. 5

Čertův stůl

Že vrchol s názvem Skalka není v Moravskoslezských Beskydech pouze jeden, jsme se mohli přesvědčit už po páté. Tentokrát nás pohodová, mírná cesta vedla z Podolánek na Martiňák, kde jsme si v krásně zrenovovaném objektu dopřáli krátké občerstvení. Tady se naše cesty rozdělily. Někteří pokračovali dolů do Horní Bečvy, ostatní vyrazili na naplánovanou cestu po zelené značce na Čertův mlýn a odtud dolů přes Skalku na Pustevny. Na Pustevnách jsme si mohli prohlédnout pískové sochy, které většinou přežily i prudké deště, které se nedávno naším krajem prohnaly a zrovna se pracovalo na obnově těch poškozených. Odtud tradičně po modré značce na Ráztoku na autobus a odtud na vlak do Frýdku.

Počasí, i když to tak ráno nevypadalo, se moc vydařilo. Zažili jsme krásně slunečno i temně mlhavo – příznačně u Čertova mlýna nás zahalil mlhavý mrak, jako by čerti zrovna vařili v kotli 😀 a my se z příjemného chládku, který na vrcholku panoval dostali opět do parna, která v těchto dnech panují ve městech. Takže, jak se nejlépe chránit před parnem? No samozřejmě výletem na hory!!!!! 😉

Celkem 15 km, trasa zde.

Účastníci: 15 turistů, vrcholové družstvo 8 turistů

 

 

Tatry – 30.6. – 6.7.2024

Letošní hlavní týdenní zájezd nás zavedl do Tater. Pod tradičním vedením Martina M. jsme se mohli těšit na parádní trasy a náměty na návštěvy. Počasí sice před odjezdem nevěstilo nic extra dobrého, ale nakonec jsme se přesvědčili, že předpovědím počasí se v těchto měsících nedá úplně věřit a my si nakonec užili krásnou dovolenou s minimem potíží spojených s počasím.

Západní Tatry – 30.6.2024

Pohled na Babky z Ostré

Hned první den jsme vyrazili do Západních Tater. Z Bobrovecké vápenice jsme se všichni vydali na Rozcestí pod Babkami. Tady se cesty některých turistů rozešly. První a druhá skupina pokračovala prudkým stoupáním nahoru na Babky, třetí skupina po modré značce (částečně po cyklotrase) k Chatě Pod Náružím.

První a druhá skupina pokračovala z Babek na Babkovou prehybu k rozcestí Preduvratie, tady se skupinka pěti turistů oddělila a pokračovala na Ostrou. Z Ostré byly krásné výhledy na okolní panoramata částečně zahalené nízkou oblačností (hlavně Salatín). Z vrcholku je ale brzy vyhnal velmi silný vítr. Z Ostré se sešlo zpět na Preduvratie a pokračovalo se na chatu  Pod Náružím, kde se setkaly všechny tři skupiny a postupně se sestupovalo zpět k autobusu.

Tato část Tater je prostá davů návštěvníků, potkali jsme velmi málo cizích turistů a tak tahle část Tater dá doporučit těm, kdo mají rádi klidnou a pohodovou turistiku mimo hlavní turistické stezky.

Trasa první skupiny zde.

Z Bobrovecké vápenice jsme už pokračovali na naše ubytování do obce Stará Lesná – Penzion Baďo

Volný den – 1.7.2024

Skanzen Stará Lubovňa

Předpověď počasí nezvěstovala nic dobréno a tak se změnil plán a naplánoval se volný den. Většina turistů využila den k prohlídce Popradu, koupání ve zdejším aquaparku, k návštěvě Kežmaroku, Vrbova nebo až Staré Lubovni. Někteří to riskli a zajeli si električkou na Štrbské pleso a prošli se bez davů turistů až na Popradské pleso. Holt, počasí neporučíš a my jsme se poučili (opět), že předpovědím se nedá jen tak věřit.

Plesnivec – 2.7.2024

chata Plesnivec

Dnes byla hurá akce. Nevědělo se, jaké bude počasí, jak to bude vlastně vypadat, a tak Martin zaimprovizoval a dotvořil trošku jinou trasu, než měl naplánovanou. První skupina (6 turistů) vystoupila v Biele vodě a vydala se Dolinou Zeleného plesa k Chatě pri Zelenom plese. Odtud pokračovali na Velké Bielé pleso a scházeli k chatě Plesnivec, kde měli namířeno ostatní. Počasí nebylo úplně nejlepší, pořád drobně pršelo a byla nízká oblačnost, ale odpočinek na Plesnivci v příjemném prostředí náladu všem zlepšil. Z Plesnivce všichni pokračovali do Tatranské kotliny. Někteří chtěli navštívit ještě Belianskou jeskyni, ale davy turistů (především z Polska), kteří utvořili dlouho řadu na vstupenky (prý 2-hodinovou) od prohlídky jeskyně odradili a tak se většinou usadili v jedné z hospůdek v Tatranské kotlině a čekalo se, než dorazí první skupina. A samozřejmě, při odjezdu na ubytování se počasí jako zázrakem vyčasilo a my odjížděli s krásně modrou oblohou 😉

Trasa druhé skupiny zde.

Hrebienok – 3.7.2024

Prostredne Spišské pleso u Tériho chaty

Dnes byl šestý den zájezdu (rozuměj, papírově naplánovaného). Počasí si pořád zahrávalo a tak Martin kombinoval a kombinoval a nutno říct, že mu to vycházelo 😉

Vodopády Studeného potoka

Dnes totiž bylo parádně. Autobus nás zavezl do Vysokých Tater (rozuměj do Starého Smokovce :-D) odkud část turistů vyjela zubačkou na Hrebienok. Tady se mohl každý rozmyslet, jestli půjde na Tériho nebo Zbojnickou chatu. Část turistů si udělala procházku podle vlastního uvážení v okolí Hrebienku.

Tady už bylo znát, že jsme v turisticky hodně komponované oblasti, protože turistů zde bylo opravdu hodně, ale většinou se hlavní proud turistů zaměřil na Vodopády Studeného potoka a Rainerovu chatu, případně ještě Zámkovského chatu, pak už se šlo klidněji, i když i tak bylo těch turistů celkem dost. Náš nový kámoš Roman se hecnul (nebo jsme ho hecli my?) a nakonec šel krásný okruh na Tériho chatu přes Priečne sedlo na Zbojnickou chatu a dolů do Smokovce (paráda!!!).

Turistika pod Gerlachem – 4.7.2024

Cesta k Batizovskému plesu
Sliezsky dom

Dnešní den nás směřoval pod nejvyšší horu Karpat. Všechny trasy začínaly v Tatranské Poliance a vesměs jsme směřovali k chatě Sliezsky dom. Trasa první skupiny měla poté pokračovat na Polský hřeben a odtud na Východnů Vysoků. Počasí si ale zahrávalo a neustále zakrývalo vrcholky hor nízkou oblačností. Proto se rozhodlo, že se na Východnů vysoků nepůjde a vydáme se ve stopách trasy č. 2 – tzn. na Batizovské pleso a dolů do Vyšných Hágů. Lenka a Petr se sice na trasu č. 1 vydali, ale Vysoké nakonec nedosáhli. Takže trasu č. 2 šla nakonec skupina původně zamýšlející zdolat trasu č. 1. ufff. Cesta od Sliezského domu na Batizovské pleso byla velice příjemná, většinou se jen mírně stoupalo a jelikož oblačnost zadržovaly vrcholky hor na nás zůstalo krásné slunečné počasí s nádhernými výhledy směrem k Nízkým Tatrám. Pod Batizovským plesom jsme dokoncen poktali turisty scházející s průvodcem z Gerlachovského štítu, ale ti také neměli štěstí a jediné co viděli byli kamzíci ;-).

Od Batizovského plesa se už poměrně hodně prudce klesalo do Vyšných Hágů, kde se čekalo na autobus, který potom přejel do Tatranské Polianky, kde nabral zbytek turistů, kteří si udělali trasu na Sliezský dom, kousek po červené na Rozcestí pod Suchým vrchem, poté sešli po žluté zpět na původní zelenou z Tatranské Polianky a pomaličku docházeli do cíle.

Trasa č. 2  zde.

Belianské Tatry – 5.7.2024

Vlevo Ždiarská vidla, v popředí Vyšné Kopské sedlo, vpravo Hlúpy

Využili jsme předpovědi na krásné počasí a vydali se do Belianských Tater. Vrcholové družstvo vystoupilo v Tatranské Javorině a poměrně příjemným stoupáním se vydala Meďodolnou dolinou  na Kopské sedlo. Trasa lemující nádherné louky a teritoria vyhrazená medvědům nám vynahradila dny, kdy nebylo zrovna nejkrásněji. Tady to bylo prostě úžasné. Nádherné rozhledy, krásná příroda, minimum turistů (zatím). Od Kopského sedla jsme si odskočili na Predné Kopské sedlo, kde byly pěkné výhledy na Velké Biele pleso, výstup na Velkou Svišťovku a v mracích ukrytý Lomnický štít. Ze sedla jsme se vrátili zpět na Kopské sedlo a pokračovali na Vyšné Kopské sedlo, kde už se turisté radikálně rozmnožili ;-). Postupně jsme sestoupili na Široké sedlo a prudkým nepříjemným klesáním se vydali k obci Ždiar – místa našeho cíle. Musíme zaklepat, že nám opravdu vyšlo počasí, to se totiž nepodařilo přesně o týden později, když se zde stala opravdová tragédie a o život téměř na konci údolí přišly dvě ženy… článek o tragédii si můžete přečíst zde.

Druhá skupina si procházela obcí Ždiar a vystoupala na vrch Magurka, odkud se jim naskytly krásné výhledy na kopce Beilanských Tater.

Trasa skupiny č. 1 zde.

Predné Solisko – 6.7.2024

Vrcholový tým
Štrbské pleso

Poslední den týdenního zájezdu nás odvál na Štrbské Pleso. Byl víceméně volný program, který si každý uzpůsobil podle svého – někdo šel na Popradské pleso, někdo vyjel lanovkou na Chatu pod Soliskom, někdo si procházel Štrbským Plesem. Byla vymyšlena i trasa pro „vrcholové“ družstvo. To se vydalo lanovkou (ano, bo nebyl čas :-D) na Chatu pod Soliskom a pokračovalo kolem Wahlenbergerových ples na Bystrou lávku. Zde se všichni ze skupiny vystáli frotnu na to, aby se protáhli úzkým otvorem na druhou stranu masivu Velkého Soliska a opatrně sestupovali dolůsměrem ke Skoku a Mlynickou dolinou k autobusu do Štbského Plesa. Výstup to byl hodně náročný už jen z toho důvodu, že se ve vyšších polohách objevovaly zbytky sněhu, které dokázaly pěkně klouzat. Nakonec ale všichni poslední nástrahy Tater zvládli.

Trasa vrcholového týmu 😀 zde.

Zájezd do Tater byl nejen pro některé osobní výzvou, kde si mohli vyzkoušet svou fyzičku, byl to i zájezd plný krásných zážitků, nevšedních pohledů a kontaktu s krásnou přírodou, čistými plesy, kvetoucími loukami, ostrými štíty. Věřím, že si všichni tento zájezd užili. Velké poděkování patří Martinovi, který se odvážil s tak velkou skupinou na celkem rizikový zájezd, který ale naštěstí dopadl bez výraznějších zranění a věříme že i k plné spokojenosti všech zúčastněných.

Děkujeme – bylo to senzační 😉

 

 

Vizovice a okolí – 21.4.2024

První letošní jednodenní zájezd je tady. Odjíždíme směr Vizovice a dubnové počasí se nenechává zahanbit. Není zrovna ideálně. Je zima. vlezle, ale neprší a pršet nemá!!!

Vartovna

Nejdelší trasa vystupuje v Syrákově, odkud pokračuje po žluté turistické značce k rozhledně Vartovna. Je nádherně bílo a my si užíváme krásné pohledy na zelené stromy pocukrované čerstvým sněhem. Podle stop ve sněhu zjišťujeme, že jsme na rozhledně dnes první. Někteří z nás, i když je mlhavo, vystoupáme na vrchol rozhledny, kde nás silný a mrazivý vítr donutí velice rychle opět sejít dolů, ale i tak se člověk může pokochat bílou krajinou.

osa světa – Ublo

Od Vartovny již scházíme směrem k obci Ublo – tento zajímavý název vznikl ze staroslovanského slova, které znamená pramen. V Ublu mají také zajímavý název hospody, která sice byla zavřená, ale dalo se na chvilku odpočinout na její terásce. Název hospody U zemské osy odkazuje k článku ze začátku 20.století v Moravské Vlastivědě, kde o tom, že Ublo je opravdu místem, kde prochází zemská osa, psali ;-).

Z Ubla už to bylo kousek do Vizovic, kde si každý našel zábavu podle vlastních zájmů.

Tjiwara muzeum

Druhá – kratší trasa  – se odvezla až do Vizovic a odtud se vydala po červené značce směrem ke zřícenině Janova hradu – není to sice hrad, ale pozůstatek bývalého hospodářského dvora, ale i tak je to velmi oblíbené místo místních a místo s příjemným geniem loci. Z Janova hradu se pokračovalo kousíček dále a přešlo se po cyklostezce na zelenou značku, která turisty opět vrátila zpět do Vizovic. Po trase byla možnost zastavit se ve zdejším, velice zajímavém a unikátním muzeu afrických kultur, kde majítel vystavuje opravdu velké množství válečnických a rituálních afrických masek. Místo, kde jde strávit opravdu hodně dlouhou dobu.

Třetí skupina mohla využít vozíčkářských tras, které začínají na náměstí ve Vizovicích a nebo využít prohlídky na Vizovickém zámku a poté pobýt třeba ve zdejší čokoládovně, kde mají opravdu výborné pralinky.

I když počasí nebylo zrovna ideální, kdo šel první trasu prošel se pěkně v bahnu a zažil sněhovou fujavici, i tak nakonec vše vyšlo parádně a věřím, že si turisté první zájezd letošní sezóny užili.

Fotky od Dany N. zde.

MDŽ Pstruží – 10.3.2024

Z vlakového nádraží v Čeladné jsme se vydali po cyklo stezce č. 6008 do obce Pstruží, kde jsme v restauraci Vlčárna strávili 3 hodiny pohody. Popřál jsem našim ženám hodně zdraví a pohody, k tanci a zpěvu hrála skupina Melody Boys. Byla to vydařená akce. Po 14hod. šla větší část turistů po neznačené cestě do Frýdlantu nad Ostravicí na vlak.

Přítomno:58 turistů+5 hostů.
Příště se zase setkáme někde na vycházce.
Pavel Bartošek
Fotky od Vráti K. zde.