Koryčany, Kyjov – 4.7.2020

Tento zájezd se měl původně uskutečnit v dubnu. Kvůli koronaviru se ale uskutečnit nemohl a tak se přesunul na tento termín, kdy se již měly brázdit Sadecké Beskydy v Polsku. Bohužel, ty se letos neuskuteční, ale můžeme se na ně těšit příšti rok.

Kozel

Takže tedy, náše první zastávka byla nad Koryčanskou přehradou. Původně jsme měli parkovat na parkovišti U křížku, kvůli uzávěře jsme zde ale nemohli dojet. Po zelené značce jsme všichni vystoupali k rozcestí U Mísy a odtud se cesty turistů rozešly podle toho, co koho zajímalo. Mohli jsme navštívit přírodní památku Kazatelna, což je výrazná pískovcová skála vysoká 6 metrů, na kterém je od roku 1972 umístěn železný kříž.

Cimburk

Další zastávkou byl další skalní útvar Kozel a nebo poutní místo sv. Klimenta. Většina turistů také zavítala na zříceninu hradu Cimburk, což jsou pozůstatky gotického sídla zbudované v první polovině 14. století. Od 18.století byl hrad uváděn jako opuštěný. Dnes se o hrad stará spole pro obnovu a využití hostorických památek – Polypeje.

Vila rodiny Thonetů

Všichni jsme nakonec sešli k místu odjezdu – do Koryčan. Na první pohled vypadají Koryčany jako nudné město, ale i toto obsahuje řadu zajímavých památek a objektů. Nejvýraznější je asi zámek, bohužel nepřístupný,  který je z daleka viditelný z příjezdové cesty. Zajímavou památkou je židovský hřbitov. A jedna z věcí, které o Koryčanech asi nevíte je, že zde založil svou první továrnu na ohýbaný nábytek značky TON Michael Thonet. Později založil další továrny z nichž do dnešních dnů funguje jediná – v Bystřici pod Hostýnem. V Koryčanech můžeme vidět funkcionalistickou továrnu zbudovanou na místě původní – dřevěné továrny. Železobetonová budova byla postavena se zvláštním důrazem na požární bezpečnost, jelikož původní továrna na požáry často trpěla. V této továrně se také vyráběla slavná židle č. 14.  Hned vedle továrny stojí také vila rodiny Thonetů, která v současné době čeká na rekonstrukci.

Bukovanský mlýn
Kyjovská radnice

Z Koryčan jsme se přesunuli do Bukovan k Bukovanskému mlýnu. Jedná se o moderní areál, vystavěný v tradičním stylu moravského Slovácka. V areálu najdete mnoho atrakcí, nechybí stáje s výběhy koní a poníků, ohrada s oslíky a ovečkami. Unavené nohy může člověk promasírovat na smyslovém chodníčku, je možné si zde zahrát minigolf a nebo jen tak posedět pod rozkvetlou lípou nebo si utrhnout meruňky ze stromu přímo do pusy ;-). Atrakcí je zde mnohem více. Hned pod areálem se od roku 2018 buduje lipová alej českých panovníků. Zatím je zde osazeno jen pár soch, ale prázdné podstavce dávají tušit, že jich zde bude v budoucnu stát opravdu hodně.

Z Bukovan jsme se přesunuli do Kyjova. Většina turistů se vrhla na nejbližší hospůdky, pivnice nebo cukrárny,  přece jenom už čas pokročil a hlad i žízeň byly velké. Komu zbyla trocha času, mohl se projít např. na Kyjovské náměstí, kde stojí krásná renesanční radnice.

Fotky: Dana N., Radka

Po medvědích tlapkách – 28.6.2020

V neděli 28.6.2020 jsme se sešli na Ostravici, na další vycházce po karanténě (většinu přátel, turistů jsem viděl naposledy 8.3.2020).
Za krásného, letního slunečného počasí jsme se vydali na trasu po Medvědích tlapkách (červená-Krkavčí) přes osady Žár, Ujmiska,  nad přehradu Šance, kde se nám otevřely krásné výhledy na údolní nádrž Šance, Velký Kobylík, Baňa, Ostrá hora, Lukšinec až do údolí Řečice. Po focení jsme pokračovali podél silnice 1/56 na hráz přehrady (IC v současné době mimo provoz), kde jsme nasávali atmosféru klidu a pohody. Po občerstvení jsme pokračovali na Mazák, prošli jsme se po bývalé vlakové trati Ostravice-Bílá (provoz ukončen v r. 1965) a tůru jsme ukončili na Ostravici v rest. U Řeky, kde jsme zahnali žízeň i hlad. Po návštěvě Ráje dřevěných soch jsme se rozjeli do svých domovů plni krásných zážitků i dojmů!
Účast 23 turistů, celkem 10 km
S pozdravem ,,Zdrávi došli“!
Pavel Bartošek
Fotky od Vráti K.

RT Vyškovsko – 27.6.2020

rozhledna Na Chocholíku

Zájezd primárně určený pro děti nás tentokrát zavedl na jižní Moravu. První zastávka byla v obci Drnovice (ano v té, jejíž fotbalové mužstvo bylo po několik let účastníkem extraligy – zástupce venkova mezi městy 😉 ). Nás ale nezajímal fotbalový stadion, ale rozhledna Na Chocholíku, kde jsme vystoupali krátkou lesní cestou. Příhradová ocelová konstrukce zde stojí na místě bývalé triangulační věže.

Z Drnovic jsme již přejeli do Vyškova k našemu hlavnímu cíli – Zooparku. Ten se specializuje na chov původních druhů domácích a hospodářských zvířat. Najdeme zde např. 24 plemen slepic, 20 různých plemen králíků a další zvířata. I když v této Zoo nenajdeme hrochy, žirafy ani slony, je i tak návštěva zážitkem nejen pro děti. Součástí Zoo je také environmentální centrum Hanácký statek – replika statku z konce 19. a

watussi

začátku 20.století, která zde byla dokončena v červnu 2011. Nachází se zde expozice tradičního venkovského života a v části se nachází interaktivní expozice s ekologickými tématy.

Součástí Zooparku je také Dinopark, kam nás z areálu odveze vláček. Můžete tak strávit 15 minut projížďkou centrem Vyškova. Většina exponátů v Dinoparku je umělá, jak jinak, ale jedna „fosilie“ zde přece jenom je. Jedná se o wollemii vznešenou, rostlinu, která na Zemi rostla již před neuvěřitelnými 175 miliony let. Byla považována za dávno vyhynulý druh, ale v roce 1994 byla zcela nečekaně objevena v australské divočině. Zde si ji můžete prohlédnout chráněnou klecí blízko nástupiště Dinoexpresu.

Kdo měl čas a chuť, mohl využít příležitosti a prohlédnout si také město Vyškov. Kousek za Zooparkem se nachází zámecký park s barokní lodžií, na kterou se dá vyjít a kochat se výhledy do zámeckého parku a směrem k Vyškovskému náměstí. Dominantou náměstí je jak renesanční radnice tak také krásný barokní morový sloup z roku 1718.

radnice s morovým sloupem

Pokud si potrpíte na moderní architekturu, narazíte zde na funkcionalistickou budovu cukrárny Janský. Věhlasnou cukrárnu postavil Adolf Janský, který se specializoval na výrobu čokoládových dezertních bonbonů. O věhlasu jeho cukrovinek svědčí i fakt, že si krabici těchto bonbonů vyžádala i Kancelář prezidenta republiky pro T.G.Masaryka.

Další z dominant Vyškova je také zámek. Dnes vypadá nenápadně, ale v 15. až 17. století zde bývalo honosné  sídlo, na které často přijížděli olomouční biskupové. Dokonce se mu přezdívalo moravské Versailles, vše ale vzalo za své po požáru v roce 1753 a následných přestavbách pro potřeby vojenské nemocnice a okresního úřadu. Dnes zde sídlí Muzeum Vyškovska. Známá je rozsáhlá kolekce vyškovské keramiky

Vyškovský zámek

a unikátním je také fond Aloise Musila – orientalisty a cestovatele, jednoho z nejvýznamnějších osobností vyškovského regionu a také jeden z největších orientalistů a arabistů přelomu 19. a 20. století – jinak známý také jako Český Lawrence z Arábie.

Zkrátka – byl to moc fajn zájezd s velkým množstvím zajímavostí, kde si vybral opravdu každý to, co ho zajímalo.

Fotky: Dana N.

Hostýnské vrchy – 14.6.2020

Letošní první autobusový zájezd nás zavedl do Hostýnských vrchů. Většina turistů nastoupila na trasu v Hošťálkové, Pod horou a všichni společně jsme se vydali neznačenou trasou k blízkým skalám. Kolem Čertova hrádku jsme jen prošli, ale delší zastávku jsme si udělali na Čertových skalách. Jedná se o pískovcové věžičky pojmenované: Panenka, Kapucín, Tulák a Král.

Čertovy skály

Od skal jsme ještě chvíli pokračovali neznačenou cestou až jsme narazili na žlutou turistickou značku. Odtud už cesta vedla převážně po zpevněné cestě a my měli možnost alespoň částečně očistit své boty od nánosů bahna, kterého bylo všude po vydatných deštích opravdu požehnaně. Po cestě jsme pokračovali až na rozcestí Pod Kopnou, odkud naše cesta pokračovala polní cestou s jistě krásnými (škoda toho oparu) výhledy ;-). Z modré turistické značky jsme později sešli na NS Kašava. Trasa naučné stezky je moc pěkně udržovaná a na některých stanovištích s posezením si můžete vzít i jednoduchou mapku. Trasa NS nás dovedla k tzv. Vrzavým skalám, kterou tvoří např. několik skalních převisů, které poskytují přístřeší skautům a trampům. Za druhé světové války se zde ukrývali partyzáni nebo parašutisté. A proč zrovna „Vrzavé skály“? Vypráví se, že jeden z pískovců, který tvoří tyto skály a je prý velmi měkký, byl atmosferickou činností přeměněn ve tvar podobný viklanu. Ten se prý při větších bouřích pohyboval a „vrzal“.

Z Vrzavých skal nás už čekal pouze sestup do Kašavy, kde jse se všichni uchýlili do zdejší vyhlášené cukrárny U Šarmavů a přečkali zde čas do odjezdu autobusu.

Lukov

Ten nás vyvezl k parkovišti pod hradem Lukov. Tady jsme se setkali s druhou skupinkou, která si udělala okruh právě kolem hradu. Hrad Lukov je rozlehlá zřícenina z počátku 13.století, která byla v průběhu staletí několikrát vydrancována. Osudný se hradu stal útok Švédů. O zříceninu se velice pěkně stará nějaký šikovný zahrádkář, protože celý areál byl osázen květinami, které zříceninu příjemně zkrášlovaly. Ze zříceniny se ještě část turistů zašla podívat na Králky, což jsou zajímavé skalní  útvary tvořené pískovcovými a slepencovými lavicemi. Dnešní poslední zastávka byla v Penzionu Na Pivovaře, který měl mj. velmi zajímavě řešený komín.

První autobusový zájezd se vyvedl na jedničku. Počasí přálo, ke konci výletu se i vyjasnilo a všichni se spokojeně mohli usadit do autobusu ke zpáteční cestě do Frýdku ;-).

Trasa z Hošťálkové do Kašavy zde.

Fotky: Radka J., Vráťa K.

Kyčera – 24.5.2020

Ještě dnes s rouškami!!! Ale zítra…..

Tak je to tady. Jsou to 2,5 měsíce, co jsme se kvůli karanténě nesměli scházet a veškeré turistické akce byly zrušeny. Dneska jsme vyšli poprvé po omezeních na organizovanou vycházku. Počasí moc nepřálo. Celou noc lilo a ani přes den to nevypadalo na ukázkové počasí. Ale našli se takoví, kterým nevadí ne zrovna ideální počasí. Ti se vydali z Komorní Lhotky na Kyčeru, dále na Kotař, Vysutý vodopád a dolů do Pražma.

Odpočinek pod Kyčerou

Vycházka začala v Komorní Lhotce, U Gadliny. Nejdříve jsme šli po asfaltové cestě, přešli na lesní a dostali se až k místu, kde probíhá těžba kůrovcem poškozeného dřeva a kde začalo naše dnešní nejprudší stoupání. Přestávku jsme si udělali u trampingové chaty, kde se moc pěkně sedělo, jedlo i pilo. Pořád nás ještě čekal, nyní už mírnější, výstup na vrchol Kyčery. Nyní už trasa vedla po bývalé modré turistické značce, která tudy vedla v minulém století, než byla převedena na nynější modrou značku vedoucí z Komorní Lhotky na Kotař.

Na vrcholu Kyčery

Těsně před vrcholem se zatáhlo, začalo pršet, sem tam se objevily i malé krupky. To nás dnes poprvé donutilo vytáhnout deštníky nebo pláštěnky. Z vrcholu Kyčery jsme pomalu klesali. Později se napojili na modrou značku vedoucí z Komorní Lhotky na Kotař. Za silnějšího deště jsme dorazili k chatě Kotař a udělali si další přestávku. Chata je pořád uzavřená, obsluha funguje pouze přes okénko. Usadit se návštěvníci můžou pouze venku, tj. na terase. Po našem příchodu vysvitlo sluníčko a nám se najednou odtud vůbec nechtělo ;-).  Cesta ale musela pokračovat dál.

Vlevo Kyčera, vpravo Godula

Kousek jsme se vrátili, po červené značce došli na rozcestí Pod Čuplem a stočili se mírně vlevo směrem k Vysutému vodopádu. Ten se moc nepochlapil. I když v poslední době nebylo počasí na srážky skoupé, voda ve vodopádu nebyla téměř žádná. Od vodopádu jsme pokračovali neznačenou cestou směrem k modré turistické značce směrem na Pražmo. U kapličky jsme se rozdělili. Někteří spěchali na autobus po modré značce, ostatní se dali po neznačené cestě na PR Kršle do Pražma z druhé strany. Šli jsme vstříc bouřce a nakonec nás chytl i pěkný déšť, který směrem k Frýdku hodně sílil. My zmokli jen maličko, bouřka nás obešla a vysvitlo i sluníčko. Tak zase příště.

Celkem 11,5 km

Fotky: Dana N., Radka J.

Trasa: zde