Martinské hole – 2.8.2020

Letošní první zahraniční zájezd a to na Slovensko do oblasti Lúčanské Malé Fatry – zeleným a klidnějším protipólem Kriváňské Malé Fatry. Začátek trasy první skupiny začal ve Vtútkách-Piatrová. 2/3 autobusu se vydaly na zpočátku prudší výstup po modré turistické značce k vrcholu Minčol (1364 m n.m.). Cestu kousek pod vrcholem si mnozí z nás osladili plnými hrstmi borůvek, kterých tady rostě opravdu mnoho. Našli se i takoví, kteří si jednu z delších přestávek udělali právě tady a za nádherných výhledů na Velkou Fatru si barvili pusy do modra ;-).

Cestou na vrchol jsme také míjeli jeden z pozůstatků zdejších urputných bojů z 2.světové války, který se zřejmě podílel na ostřelování německých pozic v Žilinské kotlině a na jejím osvobození. Samotný vrchol Minčol nás vítal kovovým dvojkřížem a nádhernými, dalekými výhledy. Bylo možné vidět Tatry, Babí horu, krásně šly rozpoznat jednotlivé vrcholy Beskyd (Travný, Lysá hora, Smrk, Kněhyně…) a další vrcholy a pohoří.

cestička mezi borůvkami

Z Minčolu nás čekal ještě jeden sestup do sedla Prašivé a pak ještě mírnější stoupání úzkým a hlubokým chodníčekm k betonovému oplocení radiového vysílače na Krížave. Ten výšku 116 m a začal vysílat v roce 1970. Kdo měl chuť a náladu, vyšel ještě o několik výškových metrů výše a došel až na Veľkou lúku (1476 m n.m.), což je nejvyšší vrchol Lúčanské Malé Fatry na jehož vrcholu se také nachází, nyní již nefunkční, radiový vysílač.

Ať už Z Velké lúky nebo z Krížavy, všichni zamířili k chatě Martinské hole nebo ještě dříve k bistru kousek nad chatou a dopřáli si občerstvení a odpočinek. Závěrečná část cesty pokračovala po modré značce do Bystřičky-Lázky, kde už na nás čekal autobus.

2.skupina zájezdu

Druhá skupina po výsadku té první 😉 přejela do obce Trebostovo. Po žluté turistické značce došli k rozhledně Pod Bokšínom a dále po cyklostezce pokračovali k další rozhledně – tentokrát Nad Bystřičkou. Tady si udělali vetší přestávku na občerstvení. Po cyklostezce pokračovali dále až na žlutou značku, která je navedla do Bystřičky-Lázky, kde byl domluven sraz s první skupinou. Jelikož do odjezdu autobusu zbývalo celkem dost času, protáhli si trasu do obce k Pizzérii Eso, kde měli, podle ohlasů, moc šikovného kuchaře i cukráře ;-).

Zájezd parádní, počasí skvělé, co víc si přát. Slovensko je prostě parádní a už teď se těšíme na další putování opět po Lúčanské Malé Fatře. Tentokrát se v říjnu budeme těšit na Kľak!!!

Trasa: skupina 1. cca 18 km; skupina 2. cca 9,5 km

Fotky – 1.skupina – Dana N. , 2.skupina – A. Rada

Jilešovice – Háj ve Slezsku – 26.7.2020

Z vlakového nádraží Jilešovice se vyšlo na 4 km vycházku po neznačených cestách až na náměstí v Dolním Benešově, kde proběhlo občerstvení ve zdejší hospůdce. Další trasa vedla kolem rybníku Nezmar (pod silným doprovodem komárů), přes hráz a východní cestičkou okolo jezera k další hospůdce na náměstí v Háji ve Slezsku. Odtud už jsme pokračovali domů vlakem.

Trasa: cca 9 km; účastníci: 18

Fotky: Vráťa K.

 

Slezské Beskydy – 19.7.2020

Na Kyčeře

Dnešní vycházka začala trochu netradičně. Jelikož jsme věděli, že nás dnes půjde málo, nasedli jsme ráno do auta a převezli se do Návsí. Tady jsme nastoupili do autobusu a dovezli se do Bukovce. Vystoupili u Vernera a vydali se na výlet. Přes dědinu došli ke Kempalandu, prošli zdejším parčíkem pro děti motivovaným pohádkovými postavami a za areálem se vydali směrem ke státní hranici. Přešli jsme řeku Olši a pomalu a mírně stoupali podél řeky směrem k Istebně. V Istebně jsme se napojili na žlutou turistickou značku a teď už mimo silnici začali stoupat směrem ke Kyčeře. Po celou cestu se nám naskýtaly pěkné výhledy.

Skalní útvary mezi Kyčerou a Krkavicí

Po 10 kilometrech jsme pohodově vystoupali na Kyčeru, což je druhý nejvyšší vrchol (po Velké Čantorii) v celém Čantoryjském pásmu. Odtud jsme po hřebeni přešli k zajímavým skalním výchozům z hrubozrnného pískovce a pokračovali přes Krkavici na chatu na Velkém Stožku. Bylo zde celkem živo. Aby ne, když k chatě vede z polské strany lanovka. Posilnili jsme se předraženým a mizerně načepovaným pivem a vydali se na vrchol „Velký Stožek“.

Chata PTTK Velký Stožek

Nechtělo se nám vracet a tak jsme dál pokračovali po hranici. Cesta byla opravdu hodně prudká s velkým množstvím napadaných stromů a celkem blátivá. Proto jsme byli celkem rádi, když jsme došli na rozcestník „Pod Velkým Stožkem“ a dále pokračovali už opět po žluté turistické značce směrek k Filipce.

Další cesta už byla opět pohodová. Na Filipce jsme se zastavili na další pivko (tentokrát už správně načepované a za rozumnou cenu) a stále po žluté sestoupili až k nádraží v Návsí. Počasí vyšlo parádní a já děkuji všem zúčastněným za vytvoření skvělého týmu a velmi příjemně strávený den.

Celkem: 5 účastníku; našlapáno 20,5 km.

Trasa zde.

Fotky Dana N., Radka J.

 

Píšková – 12.7.2020

Dojeli jsme do Valašského Meziříčí a po červené značce jsme došli ke kapličce v obci Poličná. Cestou na vrchol zvaný Píšková jsme měli krásný výhled na město Valašské Meziříčí. Na vrcholu byl pomník T.G. Masaryka a také malá kaplička, odtud jsme se vydali po žluté směr Jarcovská gula a dále po neznačených cestičkách až k občerstvení U Lamy, kde bylo krásné muzeum retro věcí (auta, motocykly, kola atd.). Zde bylo také první pivko. Pak jsme kolem trati došli asi 1,7 km do nádherné hospůdky Pod Lipou se zahrádkou, odtud jsme pokračovali k soutoku Vsetinské a Rožnovské Bečvy, dále se pokračovalo na náměstí ve Valmezu, kde jsme se občerstvili dobrou jugoslávskou zmrzlinou a pak jsme se vydali na vlakové nádraží a opět vláčkem domů.

Majka Radová

Fotky zde.

Koryčany, Kyjov – 4.7.2020

Tento zájezd se měl původně uskutečnit v dubnu. Kvůli koronaviru se ale uskutečnit nemohl a tak se přesunul na tento termín, kdy se již měly brázdit Sadecké Beskydy v Polsku. Bohužel, ty se letos neuskuteční, ale můžeme se na ně těšit příšti rok.

Kozel

Takže tedy, náše první zastávka byla nad Koryčanskou přehradou. Původně jsme měli parkovat na parkovišti U křížku, kvůli uzávěře jsme zde ale nemohli dojet. Po zelené značce jsme všichni vystoupali k rozcestí U Mísy a odtud se cesty turistů rozešly podle toho, co koho zajímalo. Mohli jsme navštívit přírodní památku Kazatelna, což je výrazná pískovcová skála vysoká 6 metrů, na kterém je od roku 1972 umístěn železný kříž.

Cimburk

Další zastávkou byl další skalní útvar Kozel a nebo poutní místo sv. Klimenta. Většina turistů také zavítala na zříceninu hradu Cimburk, což jsou pozůstatky gotického sídla zbudované v první polovině 14. století. Od 18.století byl hrad uváděn jako opuštěný. Dnes se o hrad stará spole pro obnovu a využití hostorických památek – Polypeje.

Vila rodiny Thonetů

Všichni jsme nakonec sešli k místu odjezdu – do Koryčan. Na první pohled vypadají Koryčany jako nudné město, ale i toto obsahuje řadu zajímavých památek a objektů. Nejvýraznější je asi zámek, bohužel nepřístupný,  který je z daleka viditelný z příjezdové cesty. Zajímavou památkou je židovský hřbitov. A jedna z věcí, které o Koryčanech asi nevíte je, že zde založil svou první továrnu na ohýbaný nábytek značky TON Michael Thonet. Později založil další továrny z nichž do dnešních dnů funguje jediná – v Bystřici pod Hostýnem. V Koryčanech můžeme vidět funkcionalistickou továrnu zbudovanou na místě původní – dřevěné továrny. Železobetonová budova byla postavena se zvláštním důrazem na požární bezpečnost, jelikož původní továrna na požáry často trpěla. V této továrně se také vyráběla slavná židle č. 14.  Hned vedle továrny stojí také vila rodiny Thonetů, která v současné době čeká na rekonstrukci.

Bukovanský mlýn
Kyjovská radnice

Z Koryčan jsme se přesunuli do Bukovan k Bukovanskému mlýnu. Jedná se o moderní areál, vystavěný v tradičním stylu moravského Slovácka. V areálu najdete mnoho atrakcí, nechybí stáje s výběhy koní a poníků, ohrada s oslíky a ovečkami. Unavené nohy může člověk promasírovat na smyslovém chodníčku, je možné si zde zahrát minigolf a nebo jen tak posedět pod rozkvetlou lípou nebo si utrhnout meruňky ze stromu přímo do pusy ;-). Atrakcí je zde mnohem více. Hned pod areálem se od roku 2018 buduje lipová alej českých panovníků. Zatím je zde osazeno jen pár soch, ale prázdné podstavce dávají tušit, že jich zde bude v budoucnu stát opravdu hodně.

Z Bukovan jsme se přesunuli do Kyjova. Většina turistů se vrhla na nejbližší hospůdky, pivnice nebo cukrárny,  přece jenom už čas pokročil a hlad i žízeň byly velké. Komu zbyla trocha času, mohl se projít např. na Kyjovské náměstí, kde stojí krásná renesanční radnice.

Fotky: Dana N., Radka