Noční a brzké ranní, téměř hrozivé počasí vypadalo na to, že účast na letošní Bezručově vyhlídce bude hodně mizivá a že snad ani nemá cenu někam vyrazit. Akce ale nebyla zrušena a tak se organizační štáb vydal na svá stanoviště a připravoval úkoly „nejen“ pro děti ;-).
Vítr foukal opravdu silný, veškeré nachystané materiály létaly po okolí, ale nakonec vysvitlo sluníčko a vypadalo to, že svítit chviličku vydrží. Přicházeli první účastníci, děti plnily úkoly, dospělí se občerstvovali a nebo čekali na klobásku a vládla pohodová nálada.
I když se v průběhu setkání jednou opravdu hodně zamračilo a začalo i pršet, déšť rychle odezněl a nakonec se opět ukázalo sluníčko a vše rychle vysušilo. Dokonce i přestalo silně foukat a my nakonec zjistili, že účast nebyla tak mizivá, jak jsme si zpočátku mysleli, a dokonce nám skoro nevystačily klobásky. Takže akce úspěšná, doufáme, že všichni byli spokojení a my se opět těšíme zase za rok.
Fotky zde
Účastníci: 72 lidí, z toho 18 dětí a 32 členů KČT TJ VP FM 😀
Z F-M jsme dojeli do Branek na Moravě, odtud jsme se vydali po cyklostezce (asi 3 km). Pak jsme odbočili na neznačenou trasu kde jsme se zastavili u pomníku Franz Josefa, odtud jsme pokračovali po červené značce až pod Piškovou a dále již po zelené až na Bystřičku. Mezi tím jsme se zastavili ještě u bunkru partyzánů a dále u pomníku T.G. Masaryka. Vycházku jsme zakončili v hospůdce Na Nové. Po občerstvení jsme odjeli vlakem do svých domovů.
I přes nepříznivé ranní počasí (zataženo,nevlídno), jsme se sešli na Ostravici-žel.st., přestoupili na BUS na Samčanku. Tam se na nás usmívalo sluníčko, které nás provázelo po celou trasu, příjemná změna. Vydali jsme se po NS Samčanka-Bílá, přes osady Červík, Němčanka, Kosti, Javořina do Bílé. Krásné výhledy – to byla odměna za vydanou námahu. Několik turistů nasbíralo houby, spokojenost. Radost z pohybu na horách byla cítit na všech přítomných.Po občerstvení jsme se rozjeli do svých domovů plni dojmů a zážitků.
Zde jsme si prohlídli dřevěné sochy, které představovaly různá řemesla či panímámy a pantáty z toho valašského kraje a také kapličku svatého Huberta. Po této prohlídce jsme si opět našli hospůdku, kde jsme se naobědvali a potom se ještě prošli ke krásnému Grandhotelu Tatra, kde byly opět dřevěné sochy – tentokrát zvířátek. Po této prohlídce jsme se již odebrali k busu, který nás dovezl až do FM.
Ráno jsem se, nejprve vlakem a potom autobusem, nechali odvézt do Bukovce (ke škole). Po zevrubném zasvěcení plánu dnešní vycházky jsem se vydali neznačenou stezkou, vedle cesty, směrem k zelené turistické značce a potom k nejvýchodnějšímu bodu České republiky. V příjemném stínu lesa, u potoka, s možností posedět na lavičkách, jsme si udělali krátku pauzu před další cestou.
