8.5.2019 – Vápenná
První den našeho prvního vícedenního zájezdu jsme začali v Plaveckém Mikuláši. Tady se od první a druhé skupiny oddělila třetí skupina, kterou žlutá značka zavedla nejkratší cestou na Báborské sedlo ležící mezi vrcholy Báborská a Pohanská. 
Vrchol Pohanská je významnou archeologickou lokalitou, na které se střídaly kultury velatické i podolské. Nálezy uložené v bratislavském Národním muzeum jsou z doby bronzové, římské, ale byly zde objeveny i zbytky rozsáhlého keltského hradiště. Nedaleký Plavecký hrad sloužící jako hraniční pevnost se na dlouhou dobu stal majetkem Stibora ze Stibořic. Zanikl v r. 1706 po poškození císařskými vojsky. První a druhá skupina šla nejprve společně směrem na Amonovu lúku. Část turistů se po trase stihla podívat i na Děravou skalu. Pokračovali jsme kolem bývalé hájovny Mon Repos k rozcestí Kubašová a na Amonovu lúku. Tady se skupiny rozdělily. Druhá skupina pokračovala do Plaveckého Podhradí a cestou si měla možnost prohlédnout volně přístupnou zříceninu Plaveckého hradu. První skupina pokračovala na vrch Vápenná s nádhernými výhledy na lidskou činností nezasažené kopečky Malých Karpat. 
Cestou jsme potkávali skupinky turistů a kromě imformací o právě probíhajícím pochodu nám prozradili také možnost návštěvy dnes vyjímečně otevřené jeskyně Haviareň. Z vrchu Vápenná jsme proto sestoupili pár desítek metrů níže, nafasovali přilby a prošli se několik desítek metrů dlouhou jeskyní zakončenou vysokým „dómem“. Z jeskyně už to byl kousek do Sološnice, odkud nás autobus odvezl do Marianky na ubytování. Ubytováni jsme převážně byli v Pútnickom dome v Mariánke. Večeře – žampionová polévka a vepřová krkovička s opečenými bramborami a salátem.
9.5.2019 – Gabčíkovo; Dunajské luhy
Druhý den zájezdu bylo celkem pošmourno. Odjeli jsme do Gabčíkova, kde většina autobusu nastoupila do lodi. Na 2-hodinové plavbě jsme propluli plavební komorou a projeli kousek nového Dunajského kanálu. I když bylo počasí pořád upršené, vydali jsme se na krátkou procházku po CHKO Dunajské luhy k Bačianskému ramenu Dunaje. Na konci vycházky konečně trošku vysvitlo sluníčko, zajeli jsme si do Gabčíkova k Tescu n
a nákup a pokračovali do Jelky na prohlídku vodního mlýna. Bohužel došlo k nedorozumění s paní v muzeu v Galantě a tak mlýn ještě otevřený nebyl. Prohlédli jsme si ho tedy alespoň zvenku a vydali se na zpáteční cestu do Marianky. Večeře – hrachová polévka a kuřecí plátek na zelenině.
10.5.2019 – Budapešť
Třetí den začal krásně, sluníčkově. 
Přečkali jsme 3/4 hodinové posouvání se v koloně skrz Bratislavu a pak už jsme mohli plynule pokračovat do Budapešti. Cestu lemovaly téměř do nekonečna se táhnoucí sloupy větrných elektráren v Rakousku a bylo možné vidět i zasněžené Alpy. V Budapešti byl na náměstí Hrdinů rozchod a každý si mohl vybrat procházku městem podle svého uvážení. Prohlídková trasa většiny z nás se ale dost podobala. Vedla většinou po Andrássyho třídě (pěšky nebo metrem) do centra, dále jsme si mohli prohlédnout baziliku svatého Štěpána, parlament, mnoho z nás se vydalo přes řetězový most na Gellértův vrch s Matyášovým chrámem nebo hradním palácem. Někdo navštívil zoologickou zahradu, případně se prošel městským lesíkem, kterému dominuje hrad Vajdahunyad. Jeho stavba v sobě spojuje nejrůznější historické stavební slohy. 
Na zpáteční cestě jsme se asi hodinu motali v zácpě, než jsme vůbec vyjeli z města, a tak se večeře musela přesunout až na čtvrt na devět. Večeře – rajská polévka a plněný lilek s bramborem.
11.5.2019 – Bratislava
Čtvrtý den byl věnován Bratislavě. Cca polovina zájezdu se vydala pěšky z Marianky na Kamzík, později je autobus od Červeného mostu převezl do centra Bratislavy. Druhá skupina šla trasu o něco kratší – kolem Vydrnických rybníků. Třetí skupina (což byla cca druhá polovina zájezdu) se vydala autobusem k Červenému mostu pod Kamzík a každý si mohl naplánovat další trasu podle sebe. V Bratislavě jsme mohli navštívit kromě Bratislavského hradu také Slavín, Michalskou bránu, vyvézt se výtahem na UFO a projít se centrem města. Všude jsme také mohli potkat fanoušky hokejového mistrovství světa (mimochodem – dnešní den jsme hráli s Norskem a vyhráli vysoko 7:2). Večeře – drůbeží vývar a sekaná s bramborem a salátem.
12.5.2019 – Hainburg; Petronell-Carnuntum
Poslední den zájezdu jsme se vydali do
Rakouska. První zastávka byla v Hainburgu – městečku se zachovalým opevněním. Nad městem se tyčí zřícenina hradu Schlossberg, na druhé straně vrch Braunsberg. Na vrcholu Braunsbergu je replika části palisády a strážní věže. Braunsberg byl jedním ze tří keltských hradišť, které tvořily tzv. Uherskou bránu (tvořily ji i Devín a Bratislavský hrad). V Hainburgu byl 3-hodinový rozchod a tak bylo dost času projít si jak město tak oba kopce. Z Hainburgu jsme pokračovali do městečka Petronell-Carnuntum. Po trase jsme se ještě zastavili u krásného románského kostelíka s gotickou přístavbou. Petronell-Carnuntum je městečko, v jehož okolí se nachází několik významných památek na dobu, kdy v těchto místech vládla Římská říše. Zastavili jsme se u amfiteátru, prohlédli jsme si část 
zrekonstruované římské městské čtvrti a zájemci se mohli projít ještě ke gladiátorské škole a k Pohanské bráně. Poslední zastavení tohoto dne bylo mezi obcemi Dürnkrut a Jedenspeigen, kde je památník bitvy na Moravském poli, kde v roce 1278 padl český král Přemysl Otakar II.
Dnešní akce v zájezdním hostinci Kněhyně-Čeladná (dům postaven v r.1899, U Holčáků) proběhla v dobré, přátelské náladě. Melody Boys hráli a zpívali,tancovalo se, obsluha perfektní, spokojenost na obou stranách! Na naměstí v Čeladné jsme se seznámili s historií obce a pokračovali po Medvědích tlapkách (Zaječí, zelená) podél řeky Čeladenky (pramení v 820 m.n.m. na sev.úbočí Kladnaté, nedaleko Lhotská, rozc.), zhlédli jsme v zahradě Dětského domova (do r.1919 hotel Smrk) vzácný Tis červený (obvod-220 cm,výška-11 m), počasí ráno přijatelné,ale odpoledne již pršelo (zpět jsme jeli většina autobusem do žst. Čeladná).
Trasa – Frenštát pod Radhoštěm – Kozlovice, Magdalena – Kunčice pod Ondřejníkem.
Dnešní vycházka na 
Kanihůru začala na nádraží ve Studénce, odkud jsme vyrazili k Novému a Starému zámku. Odtud cesta pokračovala do Bílova k rozhledně Kanihůra. Ta bývá v tomto ročním období zavřená, ale díky ochotě bílovského starosty a paní, která se o vstup na rozhlednu stará, jsme na ni mohli vystoupat. Výhledy z Kanihůry jsou úchvatné, dnes nám ale bohužel nepřálo počasí a proto nebyly zrovna ideální. Po přestávce v místní restauraci jsme podél křížové cesty pokračovali do Bílovce. Než nám jel vlak, část turistů zavítala do místního muzea nebo se procházela po městě a zbytek strávil čas do odjezdu u dobrého piva.