28.10.2022
Náš poslední letošní zájezd nás zavedl do Moravského krasu. Hned první den jsme zamířili do naší nejnavštěvovanější jeskyně, do Punkevní jeskyně, kde také začala naše první trasa. Nejprve jsme museli sejít ke vchodu a nemohli jsme cestou minout vyhlídky, které směřovaly na dno propasti Macocha. Bohužel nám nepřálo počasí a díky mlze nebylo zrovna dobře vidět. Procházka jeskyní byla ale úchvatná a neméně zajímavá byla také plavba na lodičkách po Punkvě. Punkevní jeskyně jsou krásné pro svou krápníkovou výzdobu. Plavba po Punkvě byla provozována od roku 1920. Prohlídková trasa Punkevní jeskyně byla otevřena na Velikonoce roku 1914.
Po prohlídce jeskyně jsme se vydali po červené značce Pustým žlebem směrem k dalším zdejším jeskyním a to k Sloupsko-šošůvským. Ty tvoří ponorový dvoupatrový jeskynní systém, který vznikl erozní činností Sloupského potoka. Tyto jeskyně jsou součástí nejdelšího jeskynního systému v České republice, protože délka chodeb je spolu s Amatérskou jeskyní udávána na 35 km. Jeskyně byly zpřístupněny veřejnosti v roce 1881 a dnešní délka zpřístupněné trasy je 1760 metů.
Zpáteční cesta k autobusu zpět na parkoviště nad propastí Macocha vedla po žluté turistické značce vedoucí nad Pustým žlebem.
Fotky Vraťa K.
29.10.2022
Druhý den nás přivítal opět mlhou. Vyjeli jsme autobusem k jeskyni Výpustek, kde jsme se rozdělili na dvě skupiny. Jedna prohlídku jeskyně oželela a vydala se pěšky na trasu (někteří až do cíle našeho ubytování v Jedovnici, část turistů tento den absolvovala většinou autobusem a přejížděla. A nebo to někteří nakombinovali tak, že část trasy jezdili a část šli pěšky – každému podle jeho gusta 😉
Jeskyně Výpustek je trochu jiná, než zbývající jeskyně v Moravském krasu, protože při vstupu do objektu se vlastně dostaneme do podzemního krytu, který je vestavěn v části jeskyně. Prošli jsme postupně lůžkovou částí, sálem logistiky, velitelským stanovištěm, odbornými pracovišti a technologickým zázemím se zařízením pro přežití v případě atomového útoku. Teprve poté jsme vstoupili do původních jeskynních prostor. Tato část byla využívána jako vojenská továrna, takže jsme prohlídku absolvovali po vybetonovaných podlahách.
Po prohlídce jeskyně jsme přejeli do Křtin, kde jsme si mohli prohlédnout zdejší Poutní kostel Jména Panny Marie. Ten byl postaven J. B. Santinim. Jedná se o největší stavbu na půdorysu řeckého kříže a je mnohými odborníky označován za nejkrásnější barokní stavbu v České republice. V kostele se nachází zvonkohra a také kostnice, která ale byla bohužel zavřena.
Ze Křtin jsme popojeli pouze kousíček na prohlídku nedalekého arboreta, které bylo založeno mezi roky 1928-1930 profesorem Augustem Bayerem. Roste zde více než tisíc druhů dřevin, z nichž nejvzácnější je japonský pajehličník přeslenitý. Velkou část, přes 200 druhů, tvoří kříženci a kultiravy vrb. My jsme se hlavně zaměřili na hledání stromu přání, ke kterému jsme u vstupu dostali kartičky na rozvěšení. V arboretu se můžete vydat po několika stezkách, jejichž mapy dostanete ke vstupence.
Z arboreta vedla další cesta k bývalému Sečskému lomu, ve kterém se těžily keramické písky. I když byla mlha, atmosféra v lomu byla krásně tajuplná a spolu s barevností písků vytvořila nezapomenutelný zážitek. Z lomu, kdo chtěl, mohl pokračovat do místa našeho dočasného bydliště pěšky, někteří se odtud vydali opět autobusem s tím, že vystoupí v Jedovnici a projdou si zdejší stánky postavené u přiležitosti výlovu rybníka Olšovec. Díky stánkům jsme také měli velký problém první den, kdy jsme téměr nemohli projet autobusem k ubytování.
Pěší trasa ze Sečského lomu vedla po zelené značce do Rudic, procházela kolem zdejšího větrného mlýna holandského typu z roku 1865 a pokračovala k Rudickému propadání.
Fotky Vraťa K.
30.10.2022
Jelikož se ani poslední den neumoudřilo počasí a mlha nás pořád neopouštěla, rozhodlo se o úpravě trasy.
Začátek byl stejný jako původně naplánovaná trasa. Vycházelo se z Ochozu u Brna, procházelo se kolem Hádeckého rybníka a došlo k jeskyni Pekárna. Je to velká tunelovitá jeskyně, která se do údolí Říčky otvírá portálem vysokým 6 a širokým 23 m. Tato jeskyně představuje významné archeologické naleziště, které je chráněno jako kulturní památka.
Další trasa už směřovala Mariánským údolím po modré turistické značce až do Podolí. Kdo měl chuť vyšlapat pár metru do kopce, mohl navštívit zříceninu Horákovského hradu a nebo pobýt v některé z hospůdek a občerstvoven na trase.
I přes nepřetržitou mlhu a nenadálé problémy ze strany ubytování, kdy jsme bydleli místo hotelu v kempu, to byl moc povedený zájezd a krásné ukončení zájezdové sezóny letošního roku. Už teď se mnozí z nás těší na zájezdy roku příštího ;-).
Fotky Vraťa K. – třetí den
Fotky Radka J. – všechny dny najednou
Po dvou letech se konečně uskutečnil zájezd na Kľak. V předchozích letech nám výlet překazily proticovidová opatření a tak jsem se po dlouhé době opět na Slovensko moc těšili.Počasí ale moc nepřálo. Na parkoviště pod Kľakem jsme sice dojeli v době bez deště, ale obloha byla stále škaredě zatažená.
Dnešní neděli jsme se vydali na Třinecko.
nají zarůstat nálety, tak jsme se této původně naplánované zastávce vyhli a scházeli kousek níž po modré značce, odkud nás lesní cesta zavedla ke psímu hřbitovu. Je to hřbitov horských psů, který je zde už více než 40 let. Od hřbitova nás čekalo ještě jedno stoupání na vrchol Žďár, kde byl náš dnešní nejvyšší bod a vrchol celé vycházky. Pěkné počasí nám zajistilo krásné výhledy směrem k Třinci, na Čantoryji, Javorový.
Rok se s rokem sešel a my se vydali opět na vrchol Ondřejníka.