Krakovsko-čenstochovská jura je geomorfologická oblast v jižním Polsku podobná našemu Moravskému krasu. Jedná se o vápencovou vysočinu 300 až 515 m vysokou, na jejímž území se nachází velké množství skalních útvarů jako jsou okna, mosty, brány a věže, také mnoho jeskyní a v neposlední řadě i mnoho hradů.
4.7.2019 – Częstochowa, Olsztyn
První den nás zavedl do Częstochowé, které je 12. největším městem v Polsku. My jsme se vydali na Jasnou horu, která je jedním z nejvýznamnějších poutních míst v Evropě. Počátky kláštera sahají do roku 1382, kdy opolský kníže Vladislav daroval kostelu na Jasné hoře obraz Matky Boží s děťátkem dovezený z Haliče.
Z Częstochowe jsme přejeli na krátkou zastávku ke skupině vápencových skal (Towarne Góry). Kromě krásných výhledů a sněhobílých skal jsme zde mohli navštívit také jeskyně (Towarna, Dzwonnica, Cabanowa). Ke skalám jsme se dostali cestičkou plnou písku (připadali jsme si jako někde na pláži). Ze skal byl nádherný výhled do okolí a také na cca 2 km vzdálený hrad Olštýn, kam jsme se zanedlouho chystali přejet autobusem. Kdo měl odvahu a čelovku, mohl se pustit na průzkum zdejších jeskyní. Někteří po čase průzkum vzdali, protože se člověk musel sklonit opravdu nízko k zemi a v části jeskyně lézt po čtyřech. Zážitek, především pro děti, to byl ale velký.
Od skal to byl kousíček k Olštýnu, kde se nachází zřícenina středověkého hradu. Ten se skládal z horního, středního a dolního hradu a dvou podhradí. Do současnosti se zachovaly pouze dvě věže (kulatá a čtvercová) a některé fragmenty zdí a opevnění. Komu nestačila prohlídka zříceniny, mohl se vydat na vycházku k blízkému lomu a odtud ještě na blízké skupiny skal, kterému vévodí Biaklo s železným křížem na vrcholu.
Z Olštýna už naše cesta směřovala do Ogrodzieniece, kde jsme byli ubytování v budově bývalé radnice (nyní pizzerie). Na večeři nás čekal vývar a vepřové s červeným zelím a bramborem (sypaným koprem). A na zapití švestková šťáva s blumou 😉
Fotky zde.
5.7.2019 – Mirów – Bobolice – Góra Zborów – Rzędkowice; Okiennik Wielki
Druhý den začal ve vsi Mirów, odkud jsme došli ke zdejší zřícenině. Hrad Mirów založil král Kazimír Velký. Švédi hrad vážně poškodili a od té doby chátral. V dnešní době prochází zřícenina rekonstrukcí. Proto jsme pouze prošli kolem a zamířili směrem k hradu Bobolice. Procházeli jsme Mirowskými skálami, skalním souborem o délce asi 2 km, kterým jsme došli až pod hrad Bobolice. Je v současné době po rekonstrukci a je de fakto zcela nově postavený podle historických pramenů. Hrad zrekonstruovala a v současné době spravuje rodina Laseckých (Jaroslav Lasecki je polský senátor). Pod jejich správu patří i hrad Mirów. Hrad Bobolice potkal stejný osud jako hrad
Mirów a po útoku Švédů chátral, jeho zdivo bylo rozebráno a využito na další stavby v okolních vesnicích a na stavbu silnice spojující Mirów a Bobolice.
Hrad Bobolice si prohlédla většina našich turistů. Kdo měl zájem, vydal se pěšky přes obec Zdów na Góru Zborów, která je součástí rezervace chránící právě vápencové skály a krasové jevy této oblasti. I přesto je tato oblast velmi vyhledávaná horolezci a my jsme jich v těchto skalách mohli potkat nepočítaně. Menší skupinka turistů šla odtud ještě kousek pěšky a to přes Rzedkowické skály. Zbytek došel k parkovišti u Jeskyně Glęboka, která měla ovšem prohlídku až ve 3 hodiny a to byl čas, kdy jsme odjížděli nabírat ostatní turisty, kteří šli nejdelší trasu přes Rzedkowické skály.
Poslední zastávka dnešního dne byla u zajímavého skalního okna Okiennik Wielki. Musím uznat, že ač bylo okno skoro na vrcholu skály, velké množství turistů se vydalo až k oknu, i když to bylo hodně riskantní. Naštěstí se nikomu nic nestalo a my se mohli v klidu vrátit na ubytování.
Ještě malá legenda ke skalnímu oknu – kdysi se zde skrýval zbojník jménem Malarski a podobně jako Jánošík i on okrádal bohaté a chudým dával. Nikdy nikdo nezemřel jeho rukou, různým nástrahám unikal pomocí důmyslných přestrojení, hezkému zbojníkovi často pomáhaly také ženy. Nakonec sám padl za oběť biřicovi převlečenému za žebráka, který ho zastřelil na cestě do Kroczyc.
večeře: rajská polévka s rýží a zelí s vepřovým masem (něco jako segedín) a s párkem, holandský řízek a brambory (sypané koprem). K pití voda se šťávou (tentokrát bez blumy 😉 ). Kombinace pro nás hodně zvláštní, ale bylo to velmi dobré.
Fotky zde.
6.7.2019 – Ojców; Pieskowa skala
Hlavní oblastí, do které jsme dnes měli namířit byl Národní park Ojców. Dominují zde hluboké doliny Pradnika a Saspówki, zvlněná vrchovina a četné zajímavé uskupení skal (např. Krakovská brána, Rukavice apod.). Nachází se zde také kolem 400 jeskyní. Mezi nejdelší z nich patří Lokietka (320 m), Ciemna (209 m) a Zbójecka (189 m).
Dnešní den poznamenala také neúčast našeho hlavního vedoucího. Sice nám dal instrukce, na které parkoviště máme dojet, ale jelikož přístupová cesta měla povoleno vjet vozidlům pouze do 6 t, náš autobus neriskoval vjezd a proto jsme hledali další možnost, kde vystoupit. Nakonec jsme popojeli asi o 2 km níže na parkoviště se žlutou turistickou značkou a na vycházku vyšli odtud. Cestu jsme si ani moc neprodloužili, jen jsme minuli průchod Krakovskou Bránou,
kterou jsme ale mohli vidět z rozhledů nad jeskyní Ciemnou. Žlutá značka nás dovedla do údolí Pradnika kousek níž pod Krakovskou bránou, pokračovali jsme cestou k začátku zelené značky, která nás navedla na „Stezku k temné jeskyni“, stoupání bylo celkem příkré a proto někteří pokračovali po silnici. Ze zelené značky se nám otevíraly krásné výhledy do údolí Pradnika, vedla nás po bývalém hradišti na hoře Okopy, mohli jsme krásně vidět jednu z dominant Ojcowského národního parku – skalní útvar
Rukavice a provedla nás i k Temné jeskyni (Ciemna). Jelikož se vstupenky do této jeskyně prodávaly u silnice při výstupu k jeskyni, která byla asi o 400 m níže než jeskyně a protože někteří z turistů už tuto jeskyni navštívili dříve a ostatním se nechtělo 😉 , vydala se na prohlídku jeskyně jen jedna rodinka, která díky tomu zbrzdila odjezd autobusu z Ojcówa. Při prohlídce jeskyně všichni návštěvníci nafasovali svíčky a to bylo jediné světlo, které se v jeskyni používalo (kromě baterky průvodce). Oči si na šero za chvíli zvykly a na konci cesty už byl člověk schopný projít jeskyni i bez svíčky. Díky svíčkám (a díky tomu, že se nepoužívá klasické osvětlení) je v jeskyni také velmi dobré klima pro netopýry, kterých tady žije velké množství. Ostatní turisté si mezitím mohli prohlédnout ruiny hradu Ojcówa nebo se prostě jen procházet po údolí. Před odjezdem z Ojcowa jsme si ještě prohlédli „Kapli na vodě“ stojící na kamenných pilířích přímo nad potokem Pradnik.
Většina turistů se vydala z Ojcówa do Pieskowe skaly autobusem. Malá skupinka ale pokračovala pěšky. Cestou do Pieskowe skaly autobusem opět zapracovaly zákazy vjezdu a různá omezení a proto jsme, abychom se dostali na místo určení, najeli místo 6 km kilometrů 26. V Pieskowe skale byla možnost prohlédnout si krásně zrekonstruovaný zámek a kdo neměl zájem o prohlídku, mohl se projít po blízkém okolí k Herkulově kyji, což je krásný skalní solitér vypínající se nad údolím Pradnika.
večeře: vývar a kapustové zelí (samozřejmě s koprem), přírodní kuřecí řízek a bramborové noky + pomerančový džus.
Fotky zde.
7.7.2019 – Podzamcze; Krakow
Poslední den před odjezdem do Podzamcze jsme se rozloučili s velice milou paní majitelkou našeho dočasného azylu hotelu Ratusz a poděkovali ji za skvělé ubytování a neméně dobré stravování. Pak nás čekal kratičký přejezd do sousedního Podzamcze. Zde jsme mohli navštívit ruiny hradu Ogrodzieniec. Jak už bylo napsáno několikrát výše, i tento hrad nechal postavit král Kazimír Velký a i tento hrad byl dobyt Švédy a od té doby chátral. Hrad momentálně prochází rekonstrukcí a proto byla i prohlídková trasa mírně upravena a nevedla do všech částí. V okolí hradu se nachází mnoho dalších atrakcí, jako je např. park miniatur, lanová dráha, strašidelný dům a pod. Nedaleko hradu se nachází další skalnatá vyvýšenina Góra Birów, na které jsme mohli navštivit opevněné hradiště.
Z Podzamcze jsme se už vydali na poslední zastávku dnešního dne a celého zájezdu a to do Krakova. Jméno Krakov se odvozuje od knížete Kraka nebo Grakha, vládce lechnické skupiny západních Slovanů. Obecně se předpokládá, že Krakov založili obchodníci kolem roku 950, kteří se zde pravidelně zastavovali cestou po Jantarové stezce vedoucí od Baltského moře k moři Jaderskému. Přestože jantar sehrál klíčovou roli při rozvoji města, bohatsví Krakovu přinesla sůl, která se od počátku 11.století těžila v nedalekém dole Velička.
Královského uznání se městu dostalo asi o sto let později, když se v roce 1038 stal vrch Wawel a přilehlá katedrála oficiálním sídlem polských králů. Krátce poté prohlásil Kazimír I. Obnovitel Krakov novým hlavním městem místo Hnězdna a toto postavení si Krakov uchoval až do 16.století. A ačkoliv si dnes politické prvenství nárokuje Varšava, Krakov stále zůstává kulturním a náboženským srdcem Polska.
V Krakově toho bylo na shlédnutí opravdu hodně. Každý si vybral co se mu líbilo a co jej zajímalo a tak, ikdyž většina kroků směřovala na Wawel a na náměstí, mnoho turistů navštívilo i další zajímavá místa Krakova.
Fotky zde.
Malé shrnutí. Zájezd to byl parádní, člověk, který tuto část Polska nezná, byl určitě hodně překvapen a já bych ráda za všechny ostatní moc poděkovala Martinovi za přípravu celého zájezdu a těším se na příští rok, kdy určitě opět připraví zájezd Jura Krakowska II. 😉
I přes předzvěst opravdu horkého dne se sešlo 12 turistů na tradiční nedělní vycházce tentokrát do oblasti Slezských Beskyd. Trasa začala v Bukovci na autobusové zastávce 
U Turka a pokračovalo se směrem na Bahenec. Na trasu jsme vyšli s vidinou první občerstvovací hospůdky až daleko na Filipce, a proto nás potěšilo, že si nad wellnes hotelem Bahenec jeden z místních usedlíků otevřel malinký bufítek a my se mohli osvěžit vychlazeným pivem. Cestu rozpáleným hřebenem nám zpříjemňovaly nádherné a daleké výhledy. Z Filipky jsme doslova seběhli do Hrádku na vlak a nejen po jízdě vlakem z Těšína se nevýslovně těšili na ledový meloun, studenou sprchu, skok do řeky, vychlazené pivo……..prostě, něco pořádně osvěžujícího 😉
vou skupinu nás zavedl do Olomouckého kraje. Nejprve jsme navštívili Mladečské jeskyně, které jsou proslulé největším a nejstarším sídlištěm cromagnonských lidí ve střední Evropě. Dalším prostorám s vysokými rozervanými stropy a bohatou krápníkovou výzdobou vévodí monumentální stalagmit Mumie.
zastávka byla na Svatém kopečku v Zoologické zahradě. Ta je známá například vyhlídkovou věží z roku 1974. I přesto, že byl program velmi nabitý a počasí hodně pálivé, děti byly skvělé a doufáme, že si výlet náležitě užily.
Dnešní trasa začala v Košařiskách u hotelu Samiec. Vydali jsme se po modré turistické značce směrem na horský hotel Kozubová. Využiji jsme jak občerstvení, tak také možnosti prohlídky rozhledny v kapli sv. Anny. Z rozhledny naše cesta pokračovala směrem na Kamenité. Tady jsme návštěvu hospůdky oželeli a vydali se rovnou na Slavíč. Tady nás došly naše zbloudilé duše,
kterým ráno díky kávičkovému dýchánku ujel vlak a tak musely na trasu nastoupit z Návsí, čímž si procházku náležitě protáhly. Ze Slavíče jsme pokračovali údolím Nytrové na Úspolku. Protože bylo dost času než pojede autobus, vydala se část turistů pěšky na zastávku Morávka – Slavíč.
Po roce jsme se opět sešli se slovenskými kamarády a vydali se na společný výlet. Tentokrát bylo setkání pod vedením Slováků a zavedlo nás na Kysuce. Všichni jsme se sešli v Dlhé nad Kysucou, kde startovala první skupina na delší trasu. Ta vedla na rozhlednu Kamenité, odkud byl krásný výhled na Beskydy, a potom se pokračovalo do osady Bielovci a po žluté turistické značce dále do Dlhého pole. Druhá skupina začala svou vycházku v obci Semeteš, prošli osadou Bielovci a pokračovali stejně jako první skupina do Dlhého pole. V Dlhém poli jsme se zase všichni sešli v restauraci 
U drotára, kde na nás čekal guláš, pivo a kapela Melody boys. Po guláši si zájemci mohli prohlédnout místní muzeum drátenictví, kterým nás provedla velice ochotná učitelka právě ze školy, kde je momentálně výstava umístěna.