Začátek dnešní vycházky byl ve Frenštátě pod Radhoštěm. Z vlakového nádraží jsme šli okrajem města na napojení na žlutou turistickou značku. Cesta vedla nejdříve po vedlejší silnici a potom po hlavní cestě, takže turisté a auta měli co dělat, aby se navzájem vyhli (ano, byli jsme malý dav. Bylo nás skoro 40…)

Konečně jsme sešli ze silnice a vydali se podél říčky Lubiny. Ta vzniká stékáním vějíře bystřin (Bystrá – Lomná – Lubina) v Radhošťské hornatině, v níž jedním z dominantních vrcholů je Noříčí hora. Podél Lubiny jsme šli jen krátce a brzy odbočili k obci Lichnov, která se rozprostírá v údolí Lichnovského potoka (někdy také zvaného „Javornička“ podle jeho prameniště na svazích Velkého Javorníka). Téměř na konci Lichnova jsme odbočili vlevo a začali stoupat směrem k Janíkovu sedlu. Tady jsme si udělali jednu ze zastávek a trochu se občerstvili.

Janíkovo sedlo je nejvýše položeným místem Janíkova údolí, které je nazváno podle arcibiskupského nadhajného Filipa Janíka, který bydlel s rodinou ve zdejší hájovně (která zde dodnes stojí). Z Janíkova sedla jsme pokračovali směrem k Raškovu kameni. který je unikátní v tom, že se jedná o kus korálového útesu, který sem byl přesunut během třetihor z dalekého jihu. Dnes je zde vyhlídka (postavená v roce 1951 Klubem čs. turistů) s krásným výhledem na Štramberk a vápencový lom Kotouč. Raškův kámen je  nazván podle zemana Rašky (původního majitele okolních lesů).

Nyní většinu z nás, která na Raškův kámen došla, čekal strmý sestup a poté poklidné pokračování ke zřícenině gotického hradu Šostýna. Spolu se sousedními hrady patřil do systému ochranných hradů tzv. Jantarové stezky. V pol. 15 století byl hrad opuštěn a chátral. v 19.století, za vlastnictví zemanského rodu Rašků, byly zbytky rozebrány na výstavbu továrny na hliněné zboží. Zřícenina je poměrně významným archeologickým nalezištěm. Mnoho ze zdejších vykopávek je možné vidět v muzeu Fojtství v Kopřivnici.

Naše další cesta pokračovala pod Bezručovu vyhlídku. Jelikož se nyní rozhledna opravuje a je nepřístupná, většina turistů se vydala dál do Kopřivnice. Našli se ale i takoví, kteří se k rozhledně přesto vydali. Rozhledna je z roku 2012 a je postavena na místě původní vyhlídky z roku 1934. Pokud by byla vyhlídka přístupná, je z ní velice pěkně vidět na Kopřivnici a pokud jsou dobré podmínky, i na Jeseníky. Bohužel jsme dnes koukali na Kopřivnici skrz hustou hradbu buků. Cestou od rozhledny jsme se ještě zastavili u Jasníkovy studánky, postavené v letech 1933-1934 v místě, kde ve svahu vyvěrá pramen podzemní vody. Je pojmenovaná podle snílka a básníka Adolfa Jasníka.

Nyní už jsme vcházeli do Kopřivnice, která je samozřejmě známá hlavně díky automobilům Tatra, které se zde vyrábějí. Neméně důležitá pro Kopřivnici byla i výroba hliněného zboží a keramiky, kterou zde začali provozovat Raškové. Množství keramiky a také kachle a několik kachlových kamen můžeme zhlédnout v Šustalově vile, kde je umístěno Lašské muzeum. Kromě keramiky se expozice věnuje také malíři a ilustrátorovi Zdeňku Burianovi a kopřivnickým rodákům. v patře vily je nyní výstava Lenky Falušiové – Tichá přítomnost nebo litinové plastiky Františka Rajnocha.

Možná se někdo zašel podívat do Tatrovky, možná někdo zašel do muzea Fojtství. Nakonec se ale většina z nás setkala na autobusovém nádraží u přímého autobusu do Frýdku-Místku.

Celkem cca 10 km, účastníci: 39

Trasa: zde

Fotky: Radka J., Dana N., Vráťa K.

 

Je to téměř na rok přesně, co jsme se s turisty zúčastnili první komentované prohlídky Ostravy. Dnes jsme se sešli na Hranečníku a čekali na průvodce, až nás provede Slezskou (dříve Polskou) Ostravou a jejími hornickými koloniemi.

Z Hranečníku, což je osada, která získala své jméno pro polohu mezi Polskou Ostravou a Radvanicemi, jsme se vydali k bývalému dolu Jan Maria, založenému roku 1852. Své jméno získal po hraběti Wilczkovi (Johann Nepomuk Maria Josef  Ambrosius hrabě Wilczek – ufff). Dnešní stav jsme mohli srovnávat s dobovými fotografiemi. Do dnešních dnů stojí hlavní budova dolu, správní budova (nyní hotel) a vrátnice, u které jsme stáli my ;-). Od dolu jsme pokračovali k hornické kolonii Hranečník, která byla postavena pro tento důl. Kolonie má dva významné rodáky. Prvním je Hugo Vavrečka – dědeček Václava Havla a druhým Josef Kotas – první poválečný starosta města. Dozvěděli jsme se, v jakých podmínkách horníci žili, jak vypadaly jejich byty a kolik jich v jednom bytě žilo. Procházeli jsme tzv. Dolní a Horní kolonií a přes koleje báňské dráhy jsme přešli do další kolonie – Salmovec.

Cesta vedla kolem Botanické zahrady. Patří Ostravské univerzitě a je otevřena po domluvě. Na konci kolonie stojí restaurace Salma. Sloužila jako společenské centrum kolonie. Vznikl zde nejstarší dělnický vzdělávací spolek v Polské Ostravě – Hornicko-čtenářský spolek Salm . U jeho zrodu stál K. J. Bukovanský

(zakladatel prvního českého muzea v Ostravě). Pokračovali jsme kaštanovým sadem a na chvíli se zastavili u kříže, který je posledním pozůstatkem  staré kaple sv. Barbory. Nechal ji zde postavit kníže Hugo Karl Salm-Reifferschiedt. Stála na místě bývalé jámy Salm I – Ignát, která byla po ukončení těžby zrušena.

Pokračovali jsme k další kolonii – kolonii Zvěřina a odtud k místu, kde stála jáma Josef, nejvýznamnější šachta podnikatele Zwierziny, majitele oceláren v Mariánském údolí u Olomouce.

Od jámy Josef jsme vyšli na vyhlídku a mohli vidět Novou Huť s panoramatem Beskyd v pozadí. Poblíž vyhlídky je místo, kde byla jedna z nejstarších hlubinných jam – žentourová jáma.

Dnes ji připomíná komínek na odvod metanu kousek od zdi slezskoostravského hřbitova.

Pokračovali jsme cestou až k bývalému dolu Michálka. Jeho historie začíná rokem 1871. V roce 1954 byl důl sloučen s dolem Petr Cingr (šachty se pod zemí propojily. V roce 1965 zde byla těžba ukončena.

Pak jsme pokračovali na druhý nejvyšší bod Ostravy – na haldu Ema. Její nadmořská výšla je 324 m a každým rokem se o něco snižuje tím, jak prohořívá její vnitřek. Z haldy Ema jsme sestoupili a pokračovali směrem k Slezskoostravské radnici. Těsně před ní jsme ještě procházeli kolem bývalého lomu na čedič (čedič nebo taky bazalt – a podle něj Bazaly). Jedna z posledních zastávek dnešního dne byla u Slezskoostravské radnice, která je postavena podle návrhu Viktorina Šulce z let 1911-1913 a je postavena v pozdně historizujícím slohu kombinujícím formy české novorenesance s jinými historizujícími prvky. Přešli jsme přes nýtovaný most Miloše Sýkory. Ten stojí na místě bývalého řetězového mostu, který spadl díky rozkmitání, když přes něj přecházel vojenský jízdní oddíl – od té doby bylo zakázáno chodit  po mostních konstrukcích pořadovým krokem. O mostu Miloše Sýkory se také říká, že jej zachránil za 2. světové války mladý soustružník Sýkora, který prý přestříhal dráhy k náložím, které měly most odstřelit a zabránit Rudé armádě v postupu. Tuto verzi ale někteří historici zpochybňují a tvrdí, že se jedná o propagandu poválečné komunistické vlády.

Dnešní vycházka končila na Masarykově náměstí a prý, za rok, odtud bude pokračovat vycházka další. Tak se máme na co těšit 😀

Celkem – trasa prohlídky 7 km – mapa trasy

Fotky: Radka J. a Dana N.

Turistický kalendář tomu chtěl, že jsme se na dnešní vycházku sešli tam, kde jsme se minulý týden rozešli. A to na železniční zastávce Ostravice. Trasa ale vedla na druhou stranu, než odkud jsme minule přišli. Od vlakového nádraží k rozcestí Mazák, od něj po modré turistické značce směrem na

Butořanku kolem skalního masivu Dolní Mazák. Dále po červené na Lukšinec a odtud dolů na Albínovo náměstí s ukončením na chatě TJ VP Sněženka. No a zbytek cesty už kopíroval trasu z minulého týdne ovšem opačným směrem. Ze Sněženky do Malenovic a do Frýdlantu nad Ostravicí na vlak.

Účast: 28 turistů; celkem 12 km.

Fotky od Dany N.

Na nádraží ve Frýdlantě nad Ostravicí se sešlo opět velké množství turistů. Pavel B. bohužel pro nemoc nemohl přijít a tak se vedení ujala Dana K. První zastávka se měla konat u kostela na Borové. Bohužel, jak už to tak někdy bývá, pokud je velké množství turistů vždycky se „peloton“ roztrhá a tak se stalo, že nahoru ke kostelu nás došla jen hrstka. Je to škoda, protože výhledy byly opravdu moc pěkné a těch pár metrů stoupání ke kostelu za tu námahu stálo.

Od kostela se pokračovalo dál směrem ke Korýtku. Osud tomu chtěl, že jsme potkali naše osadníky ze Sněženky, kteří nás pozvali na čaj a při té příležitosti i na výbornou brokolicovou polévku a šunkofleky. O přípitky taky nebylo nouze, takže – ještě, že jsme je potkali ;-). No, ale jelikož jsme byli původně opravdu velká skupina, chtěli jsme chytit ještě turisty u Zbuja. A tak se další torzo (teda hlavně fotograf s rodinou) vydali k Veličkům a odtud po žlutých tlapkách na Albínovo náměstí a dolů ke Zbujovi. Protože jsme se už celkem zdrželi, narazili jsme pouze na Marušku R. s manželem, kteří nespěchali a v poklidu si vychutnávali posezení, nyní už celkem prázdné, u Zbuja.

Cestou od Zbuja bylo možné jít buď přímo, nebo to vzít trošku naokolo na Medvědí skálu, čehož jsem samozřejmě využila a po trase ke skále se mohla kochat nádhernými pohledy na Lysou horu.

Krásný den, krásné počasí, fajn lidé, prostě pohodový výlet. I když jsme to tentokrát neudrželi pohromadě, každý si odnesl to co potřeboval.

Účast: 38 turistů + 2 hosté, celkem asi 13 km

Fotky: Radka J.

Výroční schůze probíhala tradičně v hostinci U Křivého psa ve Frýdku. Celým večerem provázel hlavní moderátor Erich Stožek, který také přivítal hosty – Stano Mrázika za TO Svrčinovec, Ing. Vladimíra Luska a Václava Beneše za KČT Slezan. Následoval přípitek, volby do komisí a Maruška Michnová podala zprávu činnosti odboru za minulý rok:

---

V uplynulém roce se nám v celém odboru turistiky, který se skládá ze dvou oddílů, podařilo zrealizovat 75 akcí, kterých se zúčastnilo 1894 turistů + 2 akce pro veřejnost s účastí 262 osob. 

Pěší turistika:  těžištěm naší činnosti jsou nedělní vycházky nejen do blízkých Beskyd, ale čím dál víc navštěvujeme místa na Opavsku, Odersku a okolí Ostravy. V minulém roce jsme zorganizovali 39 vycházek s průměrnou účastí 24 turistů.

Hned 1. turistickou akcí roku 2019, zároveň organizovanou pro veřejnost, byl „ 7.ročník Novoročního čtyřlístku s hvězdicovým výšlapem na Prašivou. Zúčastnilo se ho cca 200 turistů, kteří přispěli do pokladničky v rámci programu pro hendikepované „Turistika pro všechny“ celkovou částkou 3760 Kč.  Další akcí pro veřejnost byl 6.ročník „Okolo Bezručovy vyhlídky“. Účast, vzhledem k chladnému počasí, byla menší než v roce minulém. Celkem 56 osob, z toho 13 děti, pro které byl na trase zajištěn program s plněním úkolů a různých disciplín s odměnami. Jako tradičně se na Vyhlídce opékaly párky.

Co se týká zájezdové činnosti uskutečnilo se všech 10 naplánovaných zájezdů, z toho 5 jednodenních (Údolím Moravice v okolí Hradce n. Moravicí, se slovenskými kamarády jsme se vydali na Kysuce, v srpnu na Malou Fatru, podzimní zájezd do Jeseníků – na Praděd a poslední zájezd do Luhačovic a okolí ).

V dubnu to byl 5-denní zájezd na Slovensko do okolí Bratislavy, Malých Karpat, s návštěvou Maďarska a Rakouska. Začátkem července 4-denní zájezd do oblasti Krakowa a Jury Krakowsko Czestochowske, podobné našemu Moravskému krasu. Naší stěžejní turistickou akcí je každoročně zářijový týdenní zájezd. Cílem bylo tentokrát území nejmladšího Národního parku České Švýcarsko. Cestou tam turisté navštívili i sousední Německo s historickým rázovitým krajem Lužice – německý Oybin se skalním hradem z dob Karla IV. a zachovalé hrázděné domy. Vydali se na vrch Jedlová s rozhlednou a turistickou chatou a horu Klíč s panoramatickým rozhledem. Odpočinkový den strávili v nedalekých barokních Drážďanech. V rámci akcí RT (Rodinná turistika) jsme oproti minulým rokům aktivním dětem připravili 2 zájezdy. Na konci června za dobré vysvědčení na Olomoucko s návštěvou Mladečských jeskyní, hradu Úsova a ZOO na Svatém kopečku, koncem srpna do okolí Zlatých hor s návštěvou aqaparku v Polsku. Celkově se obou zájezdů zaúčastnilo 53 spokojených dětí . I vloni se naši turisté zúčastnili akcí Moravskoslezské oblasti:

23.února se uskutečnila významná akce KČT – 50.zimní sraz na Skurečené a zároveň XII.krajský sraz turistů. 28.září u příležitosti jubileí beskydských chat se účastnila skupina turistů oslav 120 let turistiky na Slavíči. V říjnu pak 8.ročníku seniorské kávy – setkání turistů, pamětníků s návštěvou Řepišť, Václavovic, Horní Datyně a Šenova. V rámci celorepublikové akce Čisté Beskydy se po roce vrátila skupina našich turistů na místo činu – k prameništi potoka Jamník pod chatou Charbulák, který předminulý rok začali čistit. Poděkování patří celému týmu pod vedením Mirka Aujeského. V roce 2019 jsme vstoupili do druhé desítky naší spolupráce s kamarády z TO ze Svrčinovce a jeho okolí pod vedením Stano Mrázika. Začala při oslavách 80. výročí chaty Skalka. V listopadu se uskutečnilo tradiční setkání  – Vítání Martina na bílém koni na Bílém kříži s ukončením na Doroťance .

Již dlouhá léta funguje spolupráce s odborem slezanských turistů. Pokračovali jsme v tradici utkání v bowlingu – přes pravidelný trénink našich turistů pod vedením J. Nováka jsme dosáhli sice o něco lepšího výsledku, ale na vítězství nad slezanským týmem to nebylo.

V programu jsme měli i 2 akce na turistické základně TJ v Malenovicích na Sněžence, organizované Luďkem a Janou Kaplanovými. Nejen za tyto akce, ale hlavně za spoustu odpracovaných brigádnických hodin při údržbě a zvelebování chaty, za vydatné pomoci Zdeňka Vávry, jim patří velký dík.

 

Oddíl VHT: program oddílu je součástí Turistického kalendáře. V plánu měl celkem 21 akcí. Vzhledem k počasí se uskutečnilo 20 akcí + 2 akce v zimní sezoně navíc – autobusový týdenní zájezd na běžky do Jizerských hor a Krkonoš a vánoční Jeseníky. Další zimní akcí byla Na běžkách kolem Smrku. Na jaře se konal již 46.ročník Gelalage s účastí 25 turistů, smažení vaječiny na Morávce , v létě 2 akce na slovenském pomezí a slovenských Beskydách a tradiční přechod Travného se vzpomínkou na ing.Macuru. Při podzimní brigádě na chatě se uskutečnilo ukončení sezóny se zhodnocením činnosti, s dokumentací a promítáním foto z různých akcí. Konec roku tradičně ukončili silvestrovským pochodem na Kotař s účastí 24 turistů. Během roku na turistické základně Protěž na Morávce (všichni ji známe i z našich 2 akcí – smažení vaječiny a placky) odpracovali členové oddílu 70 brigádnických hodin pro zajištění údržby a provozu chaty. Tolik tedy k činnosti oddílu VHT.

Členská základna: k dnešnímu datu má odbor 146 členů KČT. V oddíle VHT je 27 členů (11 žen a 16 mužů). Pěší turistika má tedy 119 členů (80 žen, 37 mužů a 2 děti). Celkem 84 % seniorů, 16% pracujích a 2 děti, přihlásily se 2 nové členky . V rámci RT je v TJ organizováno 12 dětí. V loňském roce naše řady nedobrovolně opustili 2 členové – Maruška Pustková st. a Zdeněk Myška. Odhlásilo se dalších 5 členů. Odbor vedl 5-členný výbor ve složení Martin Mrkos, Hanka Bílková, Dana Nalepová a Marie Michnová, za oddíl VHT Miloslav Petřkovský. Scházeli jsme se min. 1 x za měsíc. Při této příležitosti mi dovolte, abych jim poděkovala za celoroční organizační práci, kterou měli tentokrát navíc navýšenou i o mé povinnosti, které jsem vzhledem ke svým zdravotním problémům nemohla vykonávat v takové míře, jak jsem si představovala. Rovněž děkuji všem ostatním vedoucím vycházek Pavlu Bartoškovi, Radce Juhászové, Marii Radové, Luďkovi Kaplanovi, Mirkovi Lukavskému a Tondovi Lukavskému. Všichni jmenovaní se podíleli i na přípravě TK pro letošní rok. Za pomoc děkuji i dalším pomocníkům tzv. úsekovým důvěrníkům M. Alinové, M. Pustkové, Š. Svobodové, za výběr příspěvků i J. Maršálkovi. Radce Juhászové za webové stránky, kde aktuálně informuje svými články o probíhajících akcích za vydatné pomoci fotoreportáží Dany Nalepové a Vráťi Kryla. Ty jsou uloženy na rajce.net. Daně Nalepové děkuji za práci „tiskové mluvčí naší organizace„. Zvykli jsme si na elektronickou komunikaci mezi výborem a členy oddílu. Stejně tak za nenahraditelnou pomoc při elektronickém výběru plateb zájezdu a organizační pomoc při mnoha akcích. Za skvěle odvedenou práci v rámci propagace našeho spolku děkuji „Melody boys“- kapelníkovi V. Myškovi, E. Stoškovi, L. Kaplanovi, kterým zdárně pomáhala případně na některých akcích zaskočila i Helena Tichopádová. A na Novoročním čtyřlístku i Vláďovi Luskovi ze Slezanu. Za aktualizaci vývěsky na ul. TGM ve Frýdku u Jošta patří poděkování Ivaně Štěrbové, která tuto práci ochotně převzala po Marii Pustkové ml.

Dobře však vím, že by naše práce organizátorská neměla smysl bez vás všech, kteří se jich účastníte v tak velkém počtu. Proto patří mé velké poděkování i Vám. Jsem ráda, že za poslední roky přibývají v našich řadách noví turisté, kteří se velice aktivně zapojují do naší činnosti. Věřím, že nový turistický kalendář pro tento rok Vám všem bude inspirací pro aktivní turistickou činnost. Všem Vám přejí, aby jste si hlavně ve zdraví užili ještě mnoho krásných zážítků na naplánovaných turistických akcích letošního roku.

Ve Frýdku-Místku, 7.2.2020.

Marie Michnová (vedoucí odboru KČT TJ VP F-M)

---

V další části programu nás Hanka Bílková seznámila s hospodařením za rok 2019 a Martin Mrkos s plánem činnosti na rok 2020. Nechybělo ani vyhodnocení aktivních turistů roku 2019. Všichni obdrželi osobní nástěnný kalendář na rok 2020. 1. místo patří Evě Bačíkové. Odměnou jí je jeden ze zájezdů roku 2020.

Následovala večeře a všemi velmi očekávaná tombola (objevili se i šťastlivci, kteří si pro cenu zašli až 5x ). Zbytek večera už proběhl ve znamení volné zábavy s hudbou, o kterou se postaral DJ Jakub Bezděk.

Účast: 72 našich členů, 4 VHT členové, 10 hostů.

Foto z akce: Dana N., Vráťa K.