Stará Ves nad Ondřejnicí – 18.7.2021

Původní záměr v kalendáři navrhoval jinou trasu, ale protože ta byla momentálně neschůdná, navrhla vedoucí vycházky trasu jinou.

Šlo se z Paskova přes Krmelín do Staré Vsi nad Ondřejnicí, kde se konala výstava starodávných kočárků. Ze Staré Vsi se také jelo po krásně stráveném dni domů.

Účastníci: 15 turistů

Fotky: Jirka M.

Po hřebeni Ondřejníku – 11.7.2021

Pohled z vyrcholu Ondřejníka směrem na Suché úbočí a Skalku

Netradičně byla nabídnuta vycházka již den po příjezdu turistů z týdenního zájezdu. Proto se asi na startu dnešní vycházky sešli pouze 4 turisti. Neodradilo nás to a vydali jsme se na vrchol Ondřejníka.

Vydali jsme se mimo notoricky známou modrou turistickou značku a vystoupali na rozcestí Kubalánky. Na odpočívadle jsme se občerstvili a do deníčku přidali razítko. Je moc fajn, že tady dávají možnost orazítkovat si wanderbuch i mimo chaty a razítra umisťují i na různá místa po trase.

Nyní nás čekalo nejprudší stoupání korunované ovšem krásnými výhledy směrem na Lysou horu a Frýdek-Místek. Na vrcholu nás čekaly neméně krásné výhledy na druhou strany a milé posezení na lavičce. A samozřejmě razítko!!!

Pokračovali jsme dál, sestupovali do sedla a ze sedla se vydali na Suché úbočí. Začalo se zatahovat a tak jsme si řekli, že na Skalku – další vrchol naší dnešní vycházky – se nevydáme a trasu si zkrátíme sestupem na Opálenou. Bohužel, bouřka se přihnala opravdu rychle a zastihla nás na sestupové cestě po žluté turistické značce. Nejprudší průtrž jsme přečkali v krytém přístřešku (tentokrát bez razítka :-D) a když se déšť trochu uklidnil, sestoupali jsme dál až na chatu na Opálené. Tady jsme se osušili, každý si dal něco dobrého na zub a za vyjasněné oblohy jsme došli na nádraží Čeladná a vlakem se vydali domů.

Účastníci: 4 turisté; celkem 12 km

Trasa: zde

Fotky: Radka J.

České středohoří – 4.-10.7.2021

Neděle 4.7.2021 – Dolnooharská tabule

Budyně nad Ohří

Tentokrát jsme se na tradiční týdenní zájezd vydali už na začátku července. Vyjeli jsme od vlakového nádraží ve Frýdku v brzkých ranních hodinách a vydali se směrem k Českému středohoří. Tradičně jsme si před dojezdem na ubytování udělali „menší“ vycházku – kdo šel skupinu č. 1 našlapal ten týden nedelší trasu, ale vůbec to nevadilo, byli jsme svěží a natěšení na skvěle připravený zájezd.

Libochovice a zámecká zahrada

Autobus nás dovezl do Budyně nad Ohří, kde se podstatná většina autobusu zúčastnila prohlídky zdejšího vodního gotického hradu Zajíců z Házmburka, který je částečně renesančně přestavěný. Od hradu se pokračovalo nenáročnou rovinatou procházkou do Libochovic, kde ve zdejším zámku proběhla další prohlídka. Kdo neměl chuť prohlížet si interiéry zámku, mohl si projít zámecký anglický park, kde v zámeckém skleníku probíhala výstava exotického ptactva.

Hazmburk

Kdo měl chuť mohl i odtud pokračovat pěšky dále, a nebo pomocí autobusu přejel do obce Slatiny a odtud se vydal pěšky na dnešní nejvyšší bod a to zříceninu Hazmburk. Hazmburk nás provázel téměř po celý pobyt v Českém středohoří a byl to jakýsi orientační bod při našich výhledech do krajiny.

Ze Slatiny jsme už odjeli na místo ubytování – Hotel Formule v Nebočadech u Děčína.

Večeře – kuřecí polévka, hovězí guláš s houskovým knedlíkem

Trasa – 1.skupina 18 km náhled trasy

Foto: Dana N. zde; Radka J. zde

Pondělí 5.7.2021 – Porta Bohemica

Výhled z Poradní skály

Porta Bohemica, česky Brána Čech, se nazývá kaňovovité údolí Labe, kterým řeka vstupuje do Českého středohoří.

Rozhledna Varhošť
Na Lysé hoře
Sestup z Plešivce

My jsme dnešní vyhlídkový den zahájili u autobusové zastávky Sebuzín-rozcestí, odkud jsme vyrazili po zelené značce směr Varhošť. Z příkře stoupající pěšiny jsme odbočili na neznačenou pěšinu, která nás dovedla nejprve na vyhlídku Macha a kousek dál na Poradní skálu, odkud se nám naskytl krásný, i když zamračený, výhled na údolí Labe a na část Českého středohoří s Milešovkou. Z Poradní skály jsme pokračovali opět neznačenou pěšinou až na napojení  na zelenou značku a po ní jsme došli na rozcestí Pod Varhoštěm. Tady se oddělila 2.skupina a pokračovala přes obec Hlinná a Kamýk do Velkých Žernosek. 1.skupina dále stoupala na vrch Varhošť s rozhlednou. Z Varhoště jsme pokračovali dále po žluté značce k sedlu Pod Varhoštěm a pokračovali dále po silnici k obci Hlinná. Po chvíli jsme ale odbočili na neznačenou pěšinu a po loukách jsme dorazili na Lysou horu (577 m n.m.). Zde se nachází přírodní rezervace nazvaná Holý vrch, ze které se nám naskytly další pěkné výhledy do krajiny. Jelikož nás čas tlačil, nepokačovali jsme na vrch Hradiště, ale sestoupili jsme do obce Hlinná a po krátké přestávce u zavřené hospody jsme pokračovali na vrch Plešivec. Plešivec by se spíše měl jmenovat vrch Mravenečník, protože nás po celou dobu výstupu provázely hordy mravenců. A kdyby jen to, lezli nám po botách a nohou a zakousávali se do nich nebývalou silou…. Plešivec je čedičový kužel jehož vrchol a svahy pokrývá suťové pole. Sestup tímto polem byl zážitkem do doby, než jsme opět sestoupili do lesa a opět se na nás vrhly hordy mravenců :-D.

Z Plešivce jsme kratičce odbočili na vrch Kamýk se zbytky zříceniny a potom už jsme spěchali do Velkých Žernosek, kde jsme měli ve 4 hodiny odpoledne domluvenou degustaci vín ve zdejším zámku a zárovň vinařství Velké Žernoseky. Po prohlídce , ochutnávce a nákupu lahví jsme se s „cinkajícím“ autobusem vydali zpět na ubytování.

Vinařství Velké Žernoseky

Večeře: květáková polévka, žebrácké maso s vařeným bramborem

Trasa: 1.skupina 17 km náhled trasy

Foto: Radka zde; Dana N. zde

Úterý 6.7.2021 – Veneřické středohoří

Mauzoleum
Výhled ze Sedla

Z Horního Vysokého jsme se vydali po zelené značce na vrch Hradec k Mauzoleu, což je pohřební kaple z konce 19.století velkopodnikatele Josefa Edlera Schrolla, posledního majitele Liběšického panství. Odtud jsme pokračovali k rozcestí Sedlo-východní rozcestí, kde se rozdělily skupiny. 1.skupina pokračovala na vrch Sedlo a čekal jí opravdu prudký a nepříjemný, i když celkem krátký, výstup (pokud to srovnáme s Beskydy). Na konci nás ovšem čekala obrovská odměna v podobě nádherného a širokého rozhledu do krajiny. Z vyhlídky jsme pokračovali přes NPR Sedlo kolem výrazných skal a suťovišť. Opět celkem strmým klesáním jsme došli na další rozcestí pod Sedlem a pokračovali přes Horní Týnec do obce Třebušín, kde už na nás čekali další turisti z ostatních skupin rozložení pod krásnou sakurou, která poskytovala moc příjemný stín. Po trase opět žádná hospoda, ale naštěstí byl otevřený obchod a v autobuse byla taky zásoba studeného pití ;-). Kdo mě ještě čas a chuť, vyběhl si na vrch Kalich.

Ploskovice

Z Třebušína jsme pokračovali do Ploskovic na vrcholně barokní zámek, který je nám znám z několika pohádek a na procházku zdejší rozlehlé zahrady. Ploskovický zámek je bývalé

Zubrnice

letní sídlo Ferdinanda I. Habsburského. Jen je škoda, že momentálně prochází zámek rekonstrukcí, která znepřístupnila jeho groty.

Po odpočinku a prohlídce Ploskovic jsme se ještě  na skok zastavili v Zubrnicích u skanzenu, kde jsme se šli jenom krátce pokochat zvenku, protože na prohlídku už nezbýval čas.

Večeře: vývar s drobením, kuřecí plněná roláda, bramborové gnocchi, špenát.

Trasa: 1.skupina 12 km náhled trasy

Foto: Radka zde; Dana N. zde

Středa 7.7.2021 – volný den

Volný den byl pro pana řidiče, který dnes nikam nejel, ale my ostatní jsme si mohli vybrat, kam se podíváme. Někdo navštívil a prohlédl si Děčín, někdo zajel do Ústí nad Labem, do Teplic. Někteří si zajeli na prohlídku do Zubrnice a někdo se vydal až k Liberci na prohlídku Kryštofova údolí. Každý podle svého zájmu a kdo se nikam nevydal, mohl strávit čas na hotelu a pořádně si zařádit ve zdejším bazénu 😉

Večeře: zelná polévka, hovězí na houbách, dušená rýže

Foto: Dana N – Zubrnice a zámek Velké Březno zde

Radka – Děčín zde

Čtvrtek 8.7.2021 – Milešovka

Milešovka
Kostomlaty
Vrchol Milešovky
„Rýžování“ granátů

A je to tady. Milešovka, nejbouřlivější a největrnější hora v České republice. 1.skupina se vydala na Milešovku z Kostomlat a první zastávku jsme si udělali na zřícenině hradu Kostomaly. Říká se mu také Sukoslav. Takové jméno mu dal kronikář Hájek z Libočan a nikdo neví, jak k němu přišel. Bohužel nebyla přístupná věž, ze které je určitě pěkný výhled. Ze zříceniny jsme pokračovali dále směrem na Milešovku. Po zelené značce, naučné stezce a po silnici jsme se dostali k rozcestí Pod Březinou, kde začínala svou trasu skupina 2 a 3. Pokračovali jsme do Černčic a odtud už naše cesta pouze stoupala až na vrchol Milešovky. Bohužel, kvůli rekonstrukci byla věž na Milešovce zavřená, ale měli aspoň otevřenou hospodu (letos jedna z mála po trase :-D). Protože se blížila bouřka, všichni jsme spěchali dolů do Milešova odkud naše putování pokračovalo do Třebenic a zdejšího Muzea českého granátu, které je umístěno v původně německém luteránském kostele z r. 1902. Po prohlídce se hodně turistů vrátilo do dětských let a zbytek času do odjezdu strávilo na zdejším „pískovišti“ a snažili se najít droboulinké granátky, které tady k tomuto účelu muzeum rozsypalo. Granátky byly opravdu hodně malinkaté, ale některé se najít daly 😉

Byly opravdu pidi

Večeře: míchaný zeleninový salát a menu z grilu – mňam

Trasa: 1.skupina 10,5 km náhled trasy

Foto: Radka zde; Dana N. zde

Pátek 9.7.2021 – Benešov nad Ploučnicí

Počasí vypadalo všelijak. Proto se ráno vyjelo do Benešova nad Ploučnicí (pro některé nezapomenutelná trasa úzkou silnicí plnou ostrých zatáček a prověření jízdních vlastností (ne poprvé) našeho pana řidiče). Už také víme, že asi touto silnicí jeli hasiči, když měli přijet k požáru zámku v Benešově nad Ploučnicí

Dolní zámek Benešov nad Ploučnicí

a přijeli o hodinu a půl později (jak pravila průvodkyně na zámku) a vůbec není divu, že jim to trvalo tak dlouho (i když je vzdálenost Benešova od Děčína 9 km!!!).

rozhledna Kohout

Takže kvůli hrozícímu dešti jsme se vydali téměř všichni na prohlídku zámku. Ujala se  nás velice milá a znalá paní průvodkyně, která prohlídku povýšila na vyšší úroveň. Po prohlídce pořád nepršelo a tak jsme se vydali na plánovanou trasu. Autobus nás svezl kousek dolů na vlakové nádraží a odtud jsme vyrazili po modré značce směr rozhledna Kohout. Ze značky jsme po chvíli sešli a vydali se neznačenou trasou, která po nějaké době také skončila a my se vydali na samosběr klíšťat (jak to pojmenoval sám p. vedoucí :-D).

Zřícenina hradu Ostrý

Z rozhledny, kde byla delší přestávka, jsme se vadali kousek zpět a opět kousek mimo značenou trasu, ale už pěkným terénem, dolů do Františkova nad Ploučnicí. Občerstvili jsme se ve zdejším obchůdku a vydali se na závěrečnou část trasy – zříceninu hradu Ostrý a potom podél Ploučnice zpět k autobusu do Benešova nad Ploučnicí. Pršet naštěstí nezačalo a tak den opět krásně vyšel.

Večeře: frankfurtská polévka, uzená kýta, bramborová kaše, okurek

Trasa: 1 skupina 12 km náhled trasy

Foto: Radka zde; Dana N. zde

Sobota 10.7.2021 – Bořeň

Bořeň z autobusu

Je tady sobota a bohužel i odjezd zpátky domů. Než ale úplně opustíme České středohoří, vystoupáme ještě na jeden krásný kopeček. Jedná se o největší povrchový znělcový útvar ve střední Evropě, který z zdálky vypadá, že je skoro nezdolatelný. Výstup na něj naštěstí tak šílený nebyl a z vrcholu jsme mohli vidět opravdu hodně daleko (i když výhled trochu narušovaly všudypřítomné komíny a hnědouhelné doly).

Trasa: cca 4 km (kdo šel jen na vrchol a stejnou cestou zpět) náhled trasy

Foto: Radka zde; Dana N. zde

Zájezd byl velice povedený, množství odboček ze značených cest a možnost pokochat se krajinou z méně profláknutých míst, které stálo za to navštívit. Žádné davy turistů, naštěstí ani žádné celotýdenní parna, prostě pohodový zájezd umocněný ještě luxusnějším ubytováním a skvělou stravou. Co víc si přát? Možná jen to, aby příští zájezd, který proběhne ve stejném termínu, proběhl stejně :-D.

Jo – pojede se do západních Čech 😉

Na konci samozřejmě musíme poděkovat vedoucímu – Martinovi Mrkosovi za skvěle připravenou akci, Daně N. za pomoc vedoucímu a vedoucím jednotlivých skupin, kteří vedli a vždy zdárně dovedli turisty do cíle. A v neposlední řadě také p. řidiči, který nás protáhl úzkými cestičkami i nízkými průjezdy bez nehod.

Bezručova vyhlídka – 4.10.2020

Přípravy na startu

Noční a brzké ranní, téměř hrozivé počasí vypadalo na to, že účast na letošní Bezručově vyhlídce bude hodně mizivá a že snad ani nemá cenu někam vyrazit. Akce ale nebyla zrušena a tak se organizační štáb vydal na svá stanoviště a připravoval úkoly „nejen“ pro děti ;-).

Vítr foukal opravdu silný, veškeré nachystané materiály létaly po okolí, ale nakonec vysvitlo sluníčko a vypadalo to, že svítit chviličku vydrží. Přicházeli první účastníci, děti plnily úkoly, dospělí se občerstvovali a nebo čekali na klobásku a vládla pohodová nálada.

Plnění jednoho z úkolů

I když se v průběhu setkání jednou opravdu hodně zamračilo a začalo i pršet, déšť rychle odezněl a nakonec se opět ukázalo sluníčko a vše rychle vysušilo. Dokonce i přestalo silně foukat a my nakonec zjistili, že účast nebyla tak mizivá, jak jsme si zpočátku mysleli, a dokonce nám skoro nevystačily klobásky. Takže akce úspěšná, doufáme, že všichni byli spokojení a my se opět těšíme zase za rok.

Fotky zde

Účastníci:  72 lidí, z toho 18 dětí a 32 členů KČT TJ VP FM 😀

120 let turistiky na hřebeni Gruně – 27.9.2020

Za nepříznivého chladného počasí (polojasno, 7°C) jsme začali tůru z Visalají na Bílý Kříž, kde se konala oslava 120 let turistiky na hřebeni Gruně.
Pozdravení s přáteli, turisty. Oslava byla zahájena slavnostní fanfárou na trubku, pak se ujal slova místopředseda KČT oblast Moravskoslezská Břetislav Boháč (historie hřebene Gruně a Bílého Kříže), proslov hostů (vzácný host přijel z Prahy,čestný předseda KČT Jan Havelka). Po zakoupení suvenýrů, účastnických listů ve stánku KČT, občerstvení v bufetu, jsme se vydali zpět (se zastávkou u pramene řeky Morávky) na Visalaje. Autobusem jsme se rozjeli do svých domovů plni dojmů a zážitků.

Účast-13 turistů+1 host.

Fotky od Vráti K.

S pozdravem ,,Zdrávi došli“!
Pavel Bartošek