Čisté Beskydy v rámci akce „Poděkuj horám“ – 6. 6. 2020

V sobotu 6.6.2020 se šest statečných opět vydalo do okolí horského hotelu Charbulák. Již třetím rokem jsme uklízeli v potoku  pod hotelem odpadky, které tam nanesla voda ze skládky pod hotelem. Potok máme už docela vyčištěný, tak jsme se porozhlédli po odpadcích kolem parkoviště a byli jsme docela úspěšní.

Několik obrázků z akce zde.

Kyčera – 24.5.2020

Ještě dnes s rouškami!!! Ale zítra…..

Tak je to tady. Jsou to 2,5 měsíce, co jsme se kvůli karanténě nesměli scházet a veškeré turistické akce byly zrušeny. Dneska jsme vyšli poprvé po omezeních na organizovanou vycházku. Počasí moc nepřálo. Celou noc lilo a ani přes den to nevypadalo na ukázkové počasí. Ale našli se takoví, kterým nevadí ne zrovna ideální počasí. Ti se vydali z Komorní Lhotky na Kyčeru, dále na Kotař, Vysutý vodopád a dolů do Pražma.

Odpočinek pod Kyčerou

Vycházka začala v Komorní Lhotce, U Gadliny. Nejdříve jsme šli po asfaltové cestě, přešli na lesní a dostali se až k místu, kde probíhá těžba kůrovcem poškozeného dřeva a kde začalo naše dnešní nejprudší stoupání. Přestávku jsme si udělali u trampingové chaty, kde se moc pěkně sedělo, jedlo i pilo. Pořád nás ještě čekal, nyní už mírnější, výstup na vrchol Kyčery. Nyní už trasa vedla po bývalé modré turistické značce, která tudy vedla v minulém století, než byla převedena na nynější modrou značku vedoucí z Komorní Lhotky na Kotař.

Na vrcholu Kyčery

Těsně před vrcholem se zatáhlo, začalo pršet, sem tam se objevily i malé krupky. To nás dnes poprvé donutilo vytáhnout deštníky nebo pláštěnky. Z vrcholu Kyčery jsme pomalu klesali. Později se napojili na modrou značku vedoucí z Komorní Lhotky na Kotař. Za silnějšího deště jsme dorazili k chatě Kotař a udělali si další přestávku. Chata je pořád uzavřená, obsluha funguje pouze přes okénko. Usadit se návštěvníci můžou pouze venku, tj. na terase. Po našem příchodu vysvitlo sluníčko a nám se najednou odtud vůbec nechtělo ;-).  Cesta ale musela pokračovat dál.

Vlevo Kyčera, vpravo Godula

Kousek jsme se vrátili, po červené značce došli na rozcestí Pod Čuplem a stočili se mírně vlevo směrem k Vysutému vodopádu. Ten se moc nepochlapil. I když v poslední době nebylo počasí na srážky skoupé, voda ve vodopádu nebyla téměř žádná. Od vodopádu jsme pokračovali neznačenou cestou směrem k modré turistické značce směrem na Pražmo. U kapličky jsme se rozdělili. Někteří spěchali na autobus po modré značce, ostatní se dali po neznačené cestě na PR Kršle do Pražma z druhé strany. Šli jsme vstříc bouřce a nakonec nás chytl i pěkný déšť, který směrem k Frýdku hodně sílil. My zmokli jen maličko, bouřka nás obešla a vysvitlo i sluníčko. Tak zase příště.

Celkem 11,5 km

Fotky: Dana N., Radka J.

Trasa: zde

 

Z Frenštátu do Kopřivnice – 1.3.2020

Začátek dnešní vycházky byl ve Frenštátě pod Radhoštěm. Z vlakového nádraží jsme šli okrajem města na napojení na žlutou turistickou značku. Cesta vedla nejdříve po vedlejší silnici a potom po hlavní cestě, takže turisté a auta měli co dělat, aby se navzájem vyhli (ano, byli jsme malý dav. Bylo nás skoro 40…)

Hájovna v Janíkově sedle

Konečně jsme sešli ze silnice a vydali se podél říčky Lubiny. Ta vzniká stékáním vějíře bystřin (Bystrá – Lomná – Lubina) v Radhošťské hornatině, v níž jedním z dominantních vrcholů je Noříčí hora. Podél Lubiny jsme šli jen krátce a brzy odbočili k obci Lichnov, která se rozprostírá v údolí Lichnovského potoka (někdy také zvaného „Javornička“ podle jeho prameniště na svazích Velkého Javorníka). Téměř na konci Lichnova jsme odbočili vlevo a začali stoupat směrem k Janíkovu sedlu. Tady jsme si udělali jednu ze zastávek a trochu se občerstvili.

Pohled na Raškův kámen s vyhlídkou

Janíkovo sedlo je nejvýše položeným místem Janíkova údolí, které je nazváno podle arcibiskupského nadhajného Filipa Janíka, který bydlel s rodinou ve zdejší hájovně (která zde dodnes stojí). Z Janíkova sedla jsme pokračovali směrem k Raškovu kameni. který je unikátní v tom, že se jedná o kus korálového útesu, který sem byl přesunut během třetihor z dalekého jihu. Dnes je zde vyhlídka (postavená v roce 1951 Klubem čs. turistů) s krásným výhledem na Štramberk a vápencový lom Kotouč. Raškův kámen je  nazván podle zemana Rašky (původního majitele okolních lesů).

Šostýn

Nyní většinu z nás, která na Raškův kámen došla, čekal strmý sestup a poté poklidné pokračování ke zřícenině gotického hradu Šostýna. Spolu se sousedními hrady patřil do systému ochranných hradů tzv. Jantarové stezky. V pol. 15 století byl hrad opuštěn a chátral. v 19.století, za vlastnictví zemanského rodu Rašků, byly zbytky rozebrány na výstavbu továrny na hliněné zboží. Zřícenina je poměrně významným archeologickým nalezištěm. Mnoho ze zdejších vykopávek je možné vidět v muzeu Fojtství v Kopřivnici.

Bezručova vyhlídka

Naše další cesta pokračovala pod Bezručovu vyhlídku. Jelikož se nyní rozhledna opravuje a je nepřístupná, většina turistů se vydala dál do Kopřivnice. Našli se ale i takoví, kteří se k rozhledně přesto vydali. Rozhledna je z roku 2012 a je postavena na místě původní vyhlídky z roku 1934. Pokud by byla vyhlídka přístupná, je z ní velice pěkně vidět na Kopřivnici a pokud jsou dobré podmínky, i na Jeseníky. Bohužel jsme dnes koukali na Kopřivnici skrz hustou hradbu buků. Cestou od rozhledny jsme se ještě zastavili u Jasníkovy studánky, postavené v letech 1933-1934 v místě, kde ve svahu vyvěrá pramen podzemní vody. Je pojmenovaná podle snílka a básníka Adolfa Jasníka.

Expozice v Šustalově vile

Nyní už jsme vcházeli do Kopřivnice, která je samozřejmě známá hlavně díky automobilům Tatra, které se zde vyrábějí. Neméně důležitá pro Kopřivnici byla i výroba hliněného zboží a keramiky, kterou zde začali provozovat Raškové. Množství keramiky a také kachle a několik kachlových kamen můžeme zhlédnout v Šustalově vile, kde je umístěno Lašské muzeum. Kromě keramiky se expozice věnuje také malíři a ilustrátorovi Zdeňku Burianovi a kopřivnickým rodákům. v patře vily je nyní výstava Lenky Falušiové – Tichá přítomnost nebo litinové plastiky Františka Rajnocha.

Možná se někdo zašel podívat do Tatrovky, možná někdo zašel do muzea Fojtství. Nakonec se ale většina z nás setkala na autobusovém nádraží u přímého autobusu do Frýdku-Místku.

Celkem cca 10 km, účastníci: 39

Trasa: zde

Fotky: Radka J., Dana N., Vráťa K.

 

Hornické kolonie Slezské Ostravy – 23.2.2020

Je to téměř na rok přesně, co jsme se s turisty zúčastnili první komentované prohlídky Ostravy. Dnes jsme se sešli na Hranečníku a čekali na průvodce, až nás provede Slezskou (dříve Polskou) Ostravou a jejími hornickými koloniemi.

Průvodce s fotografií dolu Jan Maria
Vrátnice dolu Jan Maria

Z Hranečníku, což je osada, která získala své jméno pro polohu mezi Polskou Ostravou a Radvanicemi, jsme se vydali k bývalému dolu Jan Maria, založenému roku 1852. Své jméno získal po hraběti Wilczkovi (Johann Nepomuk Maria Josef  Ambrosius hrabě Wilczek – ufff). Dnešní stav jsme mohli srovnávat s dobovými fotografiemi. Do dnešních dnů stojí hlavní budova dolu, správní budova (nyní hotel) a vrátnice, u které jsme stáli my ;-). Od dolu jsme pokračovali k hornické kolonii Hranečník, která byla postavena pro tento důl. Kolonie má dva významné rodáky. Prvním je Hugo Vavrečka – dědeček Václava Havla a druhým Josef Kotas – první poválečný starosta města. Dozvěděli jsme se, v jakých podmínkách horníci žili, jak vypadaly jejich byty a kolik jich v jednom bytě žilo. Procházeli jsme tzv. Dolní a Horní kolonií a přes koleje báňské dráhy jsme přešli do další kolonie – Salmovec.

Cesta vedla kolem Botanické zahrady. Patří Ostravské univerzitě a je otevřena po domluvě. Na konci kolonie stojí restaurace Salma. Sloužila jako společenské centrum kolonie. Vznikl zde nejstarší dělnický vzdělávací spolek v Polské Ostravě – Hornicko-čtenářský spolek Salm . U jeho zrodu stál K. J. Bukovanský

Kříž na místě bývalé kaple sv. Barbory

(zakladatel prvního českého muzea v Ostravě). Pokračovali jsme kaštanovým sadem a na chvíli se zastavili u kříže, který je posledním pozůstatkem  staré kaple sv. Barbory. Nechal ji zde postavit kníže Hugo Karl Salm-Reifferschiedt. Stála na místě bývalé jámy Salm I – Ignát, která byla po ukončení těžby zrušena.

Pokračovali jsme k další kolonii – kolonii Zvěřina a odtud k místu, kde stála jáma Josef, nejvýznamnější šachta podnikatele Zwierziny, majitele oceláren v Mariánském údolí u Olomouce.

Důl Michálka

Od jámy Josef jsme vyšli na vyhlídku a mohli vidět Novou Huť s panoramatem Beskyd v pozadí. Poblíž vyhlídky je místo, kde byla jedna z nejstarších hlubinných jam – žentourová jáma.

Dnes ji připomíná komínek na odvod metanu kousek od zdi slezskoostravského hřbitova.

Pokračovali jsme cestou až k bývalému dolu Michálka. Jeho historie začíná rokem 1871. V roce 1954 byl důl sloučen s dolem Petr Cingr (šachty se pod zemí propojily. V roce 1965 zde byla těžba ukončena.

Pohled z haldy Ema
Nýtovaný most Miloše Sýkory

Pak jsme pokračovali na druhý nejvyšší bod Ostravy – na haldu Ema. Její nadmořská výšla je 324 m a každým rokem se o něco snižuje tím, jak prohořívá její vnitřek. Z haldy Ema jsme sestoupili a pokračovali směrem k Slezskoostravské radnici. Těsně před ní jsme ještě procházeli kolem bývalého lomu na čedič (čedič nebo taky bazalt – a podle něj Bazaly). Jedna z posledních zastávek dnešního dne byla u Slezskoostravské radnice, která je postavena podle návrhu Viktorina Šulce z let 1911-1913 a je postavena v pozdně historizujícím slohu kombinujícím formy české novorenesance s jinými historizujícími prvky. Přešli jsme přes nýtovaný most Miloše Sýkory. Ten stojí na místě bývalého řetězového mostu, který spadl díky rozkmitání, když přes něj přecházel vojenský jízdní oddíl – od té doby bylo zakázáno chodit  po mostních konstrukcích pořadovým krokem. O mostu Miloše Sýkory se také říká, že jej zachránil za 2. světové války mladý soustružník Sýkora, který prý přestříhal dráhy k náložím, které měly most odstřelit a zabránit Rudé armádě v postupu. Tuto verzi ale někteří historici zpochybňují a tvrdí, že se jedná o propagandu poválečné komunistické vlády.

Dnešní vycházka končila na Masarykově náměstí a prý, za rok, odtud bude pokračovat vycházka další. Tak se máme na co těšit 😀

Celkem – trasa prohlídky 7 km – mapa trasy

Fotky: Radka J. a Dana N.

Z Ostravice na Sněženku – 16.2.2020

Turistický kalendář tomu chtěl, že jsme se na dnešní vycházku sešli tam, kde jsme se minulý týden rozešli. A to na železniční zastávce Ostravice. Trasa ale vedla na druhou stranu, než odkud jsme minule přišli. Od vlakového nádraží k rozcestí Mazák, od něj po modré turistické značce směrem na

Pohoda na Sněžence

Butořanku kolem skalního masivu Dolní Mazák. Dále po červené na Lukšinec a odtud dolů na Albínovo náměstí s ukončením na chatě TJ VP Sněženka. No a zbytek cesty už kopíroval trasu z minulého týdne ovšem opačným směrem. Ze Sněženky do Malenovic a do Frýdlantu nad Ostravicí na vlak.

Účast: 28 turistů; celkem 12 km.

Fotky od Dany N.