Velkými Karlovicemi – 23.8.2020

Naše krátká vycházka začala trochu v dešti odjezdem autobusu do Rožnova pod Radhoštěm. Tady jsme přestoupili na další bus, který nás dovezl na Soláň-Čarták sedlo. Odkud jsme se již za pěkného počasí vydali po zelené značce k hospůdce Na Jezerné (asi 4 km), kde jsme se posilnili na další cestu a to směr Velké Karlovice část Pluskavec. Zde jsme si prohlídli dřevěné sochy, které představovaly různá řemesla či panímámy a pantáty z toho valašského kraje a také kapličku svatého Huberta. Po této prohlídce jsme si opět našli hospůdku, kde jsme se naobědvali a potom se ještě prošli ke krásnému Grandhotelu Tatra, kde byly opět dřevěné sochy – tentokrát zvířátek. Po této prohlídce jsme se již odebrali k busu, který nás dovezl až do FM.

Majka Radová

Celkem: 13 účastníků; délka trasy 10,5 km.

Bukovec – Hrčava – 16.8.2020

Ráno jsem se, nejprve vlakem a potom autobusem, nechali odvézt do Bukovce (ke škole). Po zevrubném zasvěcení plánu dnešní vycházky jsem se vydali neznačenou stezkou, vedle cesty, směrem k zelené turistické značce a potom k nejvýchodnějšímu bodu České republiky. V příjemném stínu lesa, u potoka, s možností posedět na lavičkách, jsme si udělali krátku pauzu před další cestou.

Nejvýchodnější bod ČR

Protože bylo hodně času do odjezdu autubusu z Hrčavy, nešli jsme zkratkou, ale jako správní turisté zpět po značce na hraniční přechod Bukovec a za hranicemi už pokračovali po žluté značce lesní cestou (později hodně příjemnou), která nás dovedla až do Javořinky.

Do Javořinky jsme došli zrovna kolem oběda a ve zdejším kostele právě probíhala bohoslužba.

Kostel Panny Marie Frýdecké v Javořince

Kostel Panny Marie Frýdecké v této podobě zde stojí od roku 1999. Původně zde stála dřevěná kaple, která byla v roce 1997 demontována a převezena do Mlaskawky. A proč zrovna Panny Marie Frýdecké? Protože kopii sošky Panny Marie zde přinesli právě poutníci z Frýdku.

Od kostela už je to jen čtvrt hodiny po cestě k Trojmezí. Samotný trojmezní bod je označen malým monolitem ve strži potůčku.

Polský monolit na Trojmezí

Na české, polské a slovenské straně se tyčí tři 240 cm vysoké monolity tvořící trojúhelník právě nad tímto bodem. V současnosti se nedá dostat na slovenskou stranu jinak, než spodem přes stž. Lávka nad ní je demontována, ale má se rekonstruovat. Jelikož se tato situace řeší už od roku 2016 a pořád se nic neděje, asi to ještě nějakou chvíli potrvá…..

Z Trojmezí už nás čekal jen poslední kousek cesty na Hrčavu. Cesta vedle kousek od mostu Valy, který je součástí dálničního úseku D3 – Svrčinovec – Skalité. Most se svou výškou 84 metrů nad terénem je nejvyšším mostem na Slovensku a také ve střední Evropě. Jeho raritou je také větrolam, jehož lamely jsou osazené tak, aby cestujícím umožnil unikátní výhled do všech třech států (Česka, Slovenska, Polska 😉 ).

Most Valy

Na Hrčavě určitě stojí za zmínku dřevěný kostel sv. Cyrila a Metoděje. Je to nejmladší beskydský dřevěný kostel, který byl postaven až po osamostatnění obce. Vysvěcen byl 5.7.1936 na svátek sv. Cyrila a Metoděje.

Kostel sv. Cyrila a Metoděje na Hrčavě

V Hrčavě jsme se nakonec všichni sešli v hospodě U Sikory. Budova byla postavena v roce 1927 na místě staré dřevěné chalupy. Iniciátorem stavby byl tehdejší zemský poslanec Karel Smyczek, dědeček dnešního známého filmového režiséra (protože Hrčava má kostel i školu, ale hospodu ještě ne 😉 ). Hospoda je dnes po rekonstrukci, a je tak trochu škoda, že to kouzlo staré hospody s ochozem a suchými záchodky se s rekonstrukcí vytratilo.

Z hospody se někteří turisté ještě prošli k Ludrské jeskyni se studánkou, o které se traduje, že voda v ní je zázračná. Před příjezdem autobusu se začalo hodně zatahovat a než jsme všichni nastoupili, začalo i pěkně pršet. Do Mostů u Jablunkova jsme už projížděli řádnou průtrží mračen. I tak to dnes byla vycházka moc pěkná, pohodová, nenáročná.

Účastníci: 15; celkem cca 12 km.

Trasa: zde.

Fotky: Dana N., Radka J.

Martinské hole – 2.8.2020

Letošní první zahraniční zájezd směřoval na Slovensko do oblasti Lúčanské Malé Fatry – zeleného a klidnějšího protipólu Kriváňské Malé Fatry. Začátek trasy první skupiny začal ve Vrútkách-Piatrová. Dvě třetiny úačastníků se vydaly na zpočátku prudší výstup po modré turistické značce k vrcholu Minčol (1364 m n.m.). Cestu kousek pod vrcholem si mnozí z nás osladili plnými hrstmi borůvek, kterých tady roste opravdu mnoho. Našli se i takoví, kteří si jednu z delších přestávek udělali právě tady a za nádherných výhledů na Velkou Fatru si barvili pusy do modra ;-).

Cestou na vrchol jsme také míjeli jeden z pozůstatků zdejších urputných bojů z 2.světové války, který se zřejmě podílel na ostřelování německých pozic v Žilinské kotlině a na jejím osvobození. Samotný vrchol Minčol nás vítal kovovým dvojkřížem a nádhernými, dalekými výhledy. Bylo možné vidět Tatry, Babí horu. Krásně šly rozpoznat jednotlivé vrcholy Beskyd (Travný, Lysá hora, Smrk, Kněhyně…) a další vrcholy a pohoří.

cestička mezi borůvčím

Z Minčolu nás čekal ještě jeden sestup do sedla Prašivé a pak ještě mírnější stoupání úzkým a hlubokým chodníčekm k betonovému oplocení radiového vysílače na Krížave.  Je vysoký 116 m a začal vysílat v roce 1970. Kdo měl chuť a náladu, vyšel ještě o několik výškových metrů výše a došel na Veľkou lúku (1476 m n.m.). Je nejvyšším vrcholem Lúčanské Malé Fatry, na jehož vrcholu se také nachází, nyní již nefunkční, radiový vysílač.

Ať už z Velké lúky nebo z Krížavy, všichni zamířili k chatě Martinské hole nebo ještě dříve k bistru kousek nad chatou. Bistro jsme zcela „obsadili a dopřáli si občerstvení a odpočinek. Závěrečná část cesty pokračovala po modré značce do Bystřičky-Lázky, kde už na nás čekal autobus.

2.skupina zájezdu

Druhá skupina po výsadku té první 😉 přejela do obce Trebostovo. Po žluté turistické značce došli k rozhledně Pod Bokšínom. Pak jsme po cyklostezce pokračovali k další rozhledně – tentokrát Nad Bystričkou. Tady si udělali vetší přestávku na občerstvení. Po cyklostezce pokračovali dále až na žlutou značku, která je navedla do Bystřičky-Lázky, kde byl domluven sraz s první skupinou. Jelikož do odjezdu autobusu zbývalo celkem dost času, protáhli si trasu do obce k Pizzérii Eso, kde měli podle ohlasů moc šikovného kuchaře i cukráře ;-).

Zájezd parádní, počasí skvělé, co víc si přát. Slovensko je prostě parádní a už teď se těšíme na další putování opět po Lúčanské Malé Fatře. Tentokrát se v říjnu budeme těšit na Kľak!!!

Trasa: skupina 1. cca 18 km; skupina 2. cca 9,5 km

Fotky – 1.skupina – Dana N. , 2.skupina – A. Rada

Jilešovice – Háj ve Slezsku – 26.7.2020

Z vlakového nádraží Jilešovice jsme vyšli na čtyřkilometrovou vycházku po neznačených cestách až na náměstí v Dolním Benešově. Tam se účastníci občerstvili ve zdejší hospůdce. Další trasa vedla kolem rybníku Nezmar (pod silným doprovodem komárů), přes hráz a východní cestičkou okolo jezera k další hospůdce na náměstí v Háji ve Slezsku. Odtud už jsme pokračovali vlakem domů.

Trasa: cca 9 km; účastníci: 18

Fotky: Vráťa K.