Slezské Beskydy – 19.7.2020

Na Kyčeře

Dnešní vycházka začala trochu netradičně. Jelikož jsme věděli, že nás dnes půjde málo, nasedli jsme ráno do auta a převezli se do Návsí. Tady jsme nastoupili do autobusu a dovezli se do Bukovce. Vystoupili u Vernera a vydali se na výlet. Přes dědinu došli ke Kempalandu, prošli zdejším parčíkem pro děti motivovaným pohádkovými postavami a za areálem se vydali směrem ke státní hranici. Přešli jsme řeku Olši a pomalu a mírně stoupali podél řeky směrem k Istebně. V Istebně jsme se napojili na žlutou turistickou značku a teď už mimo silnici začali stoupat směrem ke Kyčeře. Po celou cestu se nám naskýtaly pěkné výhledy.

Skalní útvary mezi Kyčerou a Krkavicí

Po 10 kilometrech jsme vystoupali na Kyčeru, druhý nejvyšší vrchol (po Velké Čantorii) v celém Čantoryjském pásmu. Odtud jsme po hřebeni přešli k zajímavým skalním výchozům z hrubozrnného pískovce a pokračovali přes Krkavici na chatu na Velkém Stožku. Bylo zde celkem živo. Aby ne, když k chatě vede z polské strany lanovka. Posilnili jsme se předraženým a mizerně načepovaným pivem a vydali se na vrchol „Velký Stožek“.

Chata PTTK Velký Stožek

Nechtělo se nám vracet na značenou trasu a tak jsme dál pokračovali po hranici. Cesta byla opravdu hodně prudká s velkým množstvím napadaných stromů a celkem blátivá. Proto jsme byli celkem rádi, když jsme došli na rozcestník „Pod Velkým Stožkem“ a dále pokračovali už opět po žluté turistické značce směrem k Filipce.

Na Filipce jsme se zastavili na další pivko (tentokrát už správně načepované a za rozumnou cenu) a stále po žluté sestoupili až k nádraží v Návsí. Počasí vyšlo parádní a já děkuji všem zúčastněným za vytvoření skvělého týmu a velmi příjemně strávený den.

Celkem: 5 účastníku; našlapáno 20,5 km.

Trasa zde.

Fotky Dana N., Radka J.

 

Valašské Meziříčí – Píšková – 12.7.2020

Dojeli jsme do Valašského Meziříčí a po červené značce jsme došli ke kapličce v obci Poličná. Cestou na vrchol zvaný Píšková jsme měli krásný výhled na Valašské Meziříčí. Na vrcholu je pomník T.G. Masaryka a malá kaplička. Odtud jsme se vydali po žluté směr Jarcovská gula a dále po neznačených cestičkách až k občerstvení U Lamy.   To byla naše první občerstvovací stanice. Zde bylo také první pivko. A krásné muzeum retro věcí (auta, motocykly, kola apod.).  Pak jsme kolem trati došli asi 1,7 km do nádherné hospůdky Pod Lipou se zahrádkou. Odtud jsme pokračovali k soutoku Vsetínské a Rožnovské Bečvy, dále na náměstí ve Valmezu. Než jsme došli k nádraží, občerstvili jsme se dobrou jugoslávskou zmrzlinou. Nasedli do vláčku a jeli domů.

Majka Radová

Fotky zde.

Koryčany, Kyjov – 4.7.2020

Tento zájezd se měl původně uskutečnit v dubnu. Kvůli koronaviru se ale uskutečnit nemohl. V červenci jsme měli brázdit Sadecké Beskydy v Polsku. Bohužel, ty se letos neuskuteční, ale můžeme se na ně těšit příští rok. Proto jsme  vyrazili na Chřiby.

Kozel

Takže naše první zastávka byla nad Koryčanskou přehradou. Původně jsme měli parkovat na parkovišti U křížku. Ale tam mají všichni nad 7,5 tuny zákaz vjezdu. Po zelené značce jsme všichni vystoupali k rozcestí U Mísy. Odtud se cesty turistů rozešly podle toho, co koho zajímalo. Mohli jsme navštívit přírodní památku Kazatelna. Je to výrazná pískovcová skála vysoká 6 metrů, na které je od roku 1972 umístěn železný kříž.

Cimburk

Další zastávkou byl skalní útvar Kozel a nebo poutní místo sv. Klimenta. Většina turistů zavítala na zříceninu hradu Cimburk. Jsou to pozůstatky gotického sídla, zbudovaného v první polovině 14. století. Od 18.století je hrad uváděn jako opuštěný. Dnes se o hrad stará společnost pro obnovu a využití hostorických památek – Polypeje.

Vila rodiny Thonetů

Všichni jsme nakonec sešli k místu odjezdu – do Koryčan. Na první pohled vypadají Koryčany jako nudné město, ale najdete tu řadu zajímavých památek a objektů. Asi nejvýraznější je zámek, který je bohužel pro veřejnost nepřístupný. Zajímavý je židovský hřbitov. A co asi nevíte … V Koryčanech založil svou první továrnu na ohýbaný nábytek značky TON Michael Thonet. Později založil další továrny, z nichž do dnešních dnů funguje jediná – v Bystřici pod Hostýnem. V Koryčanech můžeme vidět funkcionalistickou továrnu zbudovanou na místě původní dřevěné továrny. Železobetonová budova byla postavena se zvláštním důrazem na požární bezpečnost, jelikož původní továrna na požáry často trpěla. V této továrně se také vyráběla slavná židle č. 14.  Hned vedle továrny stojí také vila rodiny Thonetů, která v současné době čeká na rekonstrukci.

Bukovanský mlýn
Kyjovská radnice

Z Koryčan jsme se přesunuli do Bukovan k Bukovanskému mlýnu. Jedná se o moderní areál, vystavěný v tradičním stylu moravského Slovácka. V areálu najdete mnoho atrakcí, nechybí stáje s výběhy koní a poníků, ohrada s oslíky a ovečkami. Unavené nohy může člověk promasírovat na smyslovém chodníčku. Je možné si zde zahrát minigolf a nebo jen tak posedět pod rozkvetlou lípou nebo si utrhnout meruňky ze stromu přímo do pusy ;-). Hned pod areálem se od roku 2018 buduje lipová alej českých panovníků.

Z Bukovan jsme se přesunuli do Kyjova. Většina turistů se vrhla na nejbližší hospůdky, pivnice či cukrárny. Komu zbyla trocha času, mohl se projít např. po Kyjovském náměstí, kde stojí krásná renesanční radnice.

Fotky: Dana N., Radka

Po medvědích tlapkách – 28.6.2020

V neděli 28.6.2020 jsme se na další vycházce po karanténě sešli na Ostravici  (většinu přátel turistů jsem viděl naposledy 8.3.2020).
Za krásného letního slunečného počasí jsme se vydali na trasu po Medvědích tlapkách (červená-Krkavčí) přes osady Žár, Ujmiska,  nad přehradu Šance, kde se nám otevřely krásné výhledy na údolní nádrž Šance. Pak Velký Kobylík, Baňa, Ostrá hora, Lukšinec až do údolí Řečice. Po focení jsme pokračovali podél silnice 1/56 na hráz přehrady (IC v současné době je mimo provoz). Tady jsme nasávali atmosféru klidu a pohody. Po občerstvení jsme pokračovali na Mazák, prošli jsme se po bývalé vlakové trati Ostravice-Bílá (provoz ukončen v r. 1965) a tůru jsme ukončili na Ostravici v rest. U Řeky. Po návštěvě Ráje dřevěných soch jsme se rozjeli do svých domovů plni krásných zážitků i dojmů!
Účast 23 turistů, celkem 10 km
S pozdravem ,,Zdrávi došli“!
Pavel Bartošek
Fotky od Vráti K.

RT Vyškovsko – 27.6.2020

rozhledna Na Chocholíku

Zájezd primárně určený pro děti nás tentokrát zavedl na jižní Moravu. První zastávka byla v obci Drnovice (ano v té, jejíž fotbalové mužstvo bylo po několik let účastníkem extraligy – zástupce venkova mezi městy 😉 ). Nás ale nezajímal fotbalový stadion, ale rozhledna Na Chocholíku, kde jsme vystoupali krátkou lesní cestou. Příhradová ocelová konstrukce zde stojí na místě bývalé triangulační věže.

Z Drnovic jsme již přejeli do Vyškova k našemu hlavnímu cíli – Zooparku. Ten se specializuje na chov původních druhů domácích a hospodářských zvířat. Najdeme zde např. 24 plemen slepic, 20 různých plemen králíků a další zvířata. I když v této Zoo nenajdeme hrochy, žirafy ani slony, je i tak návštěva zážitkem nejen pro děti. Součástí Zoo je také environmentální centrum Hanácký statek – replika statku z konce 19. a

watussi

začátku 20.století, která zde byla dokončena v červnu 2011. Nachází se zde expozice tradičního venkovského života a v části se nachází interaktivní expozice s ekologickými tématy.

Součástí Zooparku je také Dinopark, kam nás z areálu odveze vláček. Můžete tak strávit 15 minut projížďkou centrem Vyškova. Většina exponátů v Dinoparku je umělá, jak jinak, ale jedna „fosilie“ zde přece jenom je. Jedná se o wollemii vznešenou, rostlinu, která na Zemi rostla již před neuvěřitelnými 175 miliony let. Byla považována za dávno vyhynulý druh, ale v roce 1994 byla zcela nečekaně objevena v australské divočině. Zde si ji můžete prohlédnout chráněnou klecí blízko nástupiště Dinoexpresu.

Kdo měl čas a chuť, mohl využít příležitosti a prohlédnout si také město Vyškov. Kousek za Zooparkem se nachází zámecký park s barokní lodžií, na kterou se dá vyjít a kochat se výhledy do zámeckého parku a směrem k Vyškovskému náměstí. Dominantou náměstí je jak renesanční radnice tak také krásný barokní morový sloup z roku 1718.

radnice s morovým sloupem

Pokud si potrpíte na moderní architekturu, narazíte zde na funkcionalistickou budovu cukrárny Janský. Věhlasnou cukrárnu postavil Adolf Janský, který se specializoval na výrobu čokoládových dezertních bonbonů. O věhlasu jeho cukrovinek svědčí i fakt, že si krabici těchto bonbonů vyžádala i Kancelář prezidenta republiky pro T.G.Masaryka.

Další z dominant Vyškova je také zámek. Dnes vypadá nenápadně, ale v 15. až 17. století zde bývalo honosné  sídlo, na které často přijížděli olomouční biskupové. Dokonce se mu přezdívalo moravské Versailles, vše ale vzalo za své po požáru v roce 1753 a následných přestavbách pro potřeby vojenské nemocnice a okresního úřadu. Dnes zde sídlí Muzeum Vyškovska. Známá je rozsáhlá kolekce vyškovské keramiky

Vyškovský zámek

a unikátním je také fond Aloise Musila – orientalisty a cestovatele, jednoho z nejvýznamnějších osobností vyškovského regionu a také jeden z největších orientalistů a arabistů přelomu 19. a 20. století – jinak známý také jako Český Lawrence z Arábie.

Zkrátka – byl to moc fajn zájezd s velkým množstvím zajímavostí, kde si vybral opravdu každý to, co ho zajímalo.

Fotky: Dana N.